Výplody kreativity

Landon a Jamie

12. března 2017 v 19:00 | Lauralex
Jelikož, upřímně, nestíhám, a aby to tu neumíralo, vzpomněla jsem si, že mám od Vánoc nový obraz. Sice jsem měla v plánu malovat někoho jiného, ale zjistila jsem, že ta plátna jsou prostě moc malá a úzká (nebo já jenom moc zvětšuju a roztahuju), ale vůbec to nevadilo, protože jsem měla v záloze ještě jedny siluety, které jsem jednou taky chtěla namalovat, jen jsem to trochu odkládala, jelikož vždy kreslím pouze černou a tohle bylo "barevné". Je to poprvé, kdy jsem používala barvy, a samotnou mě překvapilo, jak dobře je umím smíchat, haha. To jsem u malířů vždy obdivovala, jak z několika barev dokážou vytvořit tolik odstínů a podtónů.

Nevím, jestli poznáte, o koho jde, asi málokdo, ale radši to napíšu. Je to Jamie a Landon z filmu Dlouhá cesta, z jednoho z mých úplně nejoblíbenějších filmů.

Destrukční deník #6

15. listopadu 2016 v 20:05 | Lauralex
Po více než roce tu mám další část Destrukčního deníku. Ono je to vůbec dlouho, co jsem něco malovala, naposledy v srpnu. Nemám na to vůbec čas, i když bych chtěla a několik dalších nápadů na obraz v hlavě mám. Udělejte svinčík, ukliďte ho jsem sice tvořila už v červenci, nicméně jsem netušila, jak moc to bude aktuální právě teď, skoro půl roku potom.

Uznávám, že občas mám dost dobré nápady. Sice mě potom napadlo ještě něco jiného, co by se možná hodilo víc, ale použila jsem to na jiný úkol, který možná časem (třeba za další rok?) přidám, a tam se to možná hodí ještě víc (až moc "možná" v jedné větě). Je vtipné, jak jsme kreativní, když je naše srdce zlomené. Jednoduché, avšak všeříkající. Dík a čau.

Salvador Dalí

12. srpna 2016 v 15:30 | Lauralex
Ubohý Salvador se na mou výstavu nejspíš nedostane, jelikož mi při pohledu na něj něco neskutečně vadí. Teda ne na něm, ale na tom obrazu. Je tam plno chyb, které na fotkách možná nejsou vidět, ale já o nich vím. Je to jeden z těch obrazů, u kterých jsem si říkala, že ho hodím za skříň (první byl Marilyn Manson). Ale když ho chvíli pozoruju, mám ho ráda. A troufám si napsat, kdo to je, aniž bych se bála, že ho nikdo nepozná. Je to asi první obraz, co jsem nakreslila, kde v tom tu podobu vidím. I když Salvador je sám o sobě extravagantní, takže se jen těžko zamění s někým jiným.

Víte, že kreslím převážně tehdy, když jsem v depresi nebo mi není dobře, v tomto případě to ale ani tak nevychází z 'art never comes from happiness', prostě jsem jenom potřebovala malovat. Cítit se dobře a mít ten krásně prázdný a zároveň naplňující pocit v duši, který při každém a po každém malování mám (umělci pochopí).

Johnny Depp

18. června 2016 v 20:00 | Lauralex
Mně to malování dělá tak dobře. To, že mi to nejde, už je věc druhá. V tento moment je mi to ale úplně jedno.
Byla to jedna z mých výzev, co jsem plánovala už dlouho. Bála jsem se toho, tak jsem místo toho vždycky malovala někoho jiného, ale po tom, co jsem byla v kině na Alence a zjistila jsem, jak je Johnny zase geniální a já ho zbožňuju, padlo mi to do oka, táta mi přivezl plátno a já to zrealizovala.

Ukazovala jsem ho už na instagramu, ale potřebovala jsem nejdřív zjistit, jetli ho vůbec někdo pozná, abych sem trapně nepsala Johnny Depp, přitom vypadá jak prase po elektrickém zásahu (promiň, Johnny). Chtěla jsem pro něj větší plátno, ale když to vidím, říkám si, že takhle to stačí. Dopadlo to, jak to dopadlo. Dobře, nedopadlo to nejhůř, ale rozhodne ne nejlíp.

Severus Snape

31. ledna 2016 v 20:20 | Lauralex
Přesně před rokem jsem malovala Kurta. A za stejných okolností. Malovala jsem to o půlnoci, protože jindy na to nemám čas, a poslouchala u toho klavírní skladby, což mě vážně uklidňuje, a cítila jsem se alespoň o něco líp. Je to jedna z věcí, co nemusíte umět, a přesto to dává smysl. Malování mi hrozně chybí, stejně jako knihy. Ale přiznávám, že na deprese mi pomáhá akorát malování. Čtení sice miluju, ale musím u něj vnímat a přemýšlet, u malování prostě úplně vypnu a nemyslím na nic. Tak nějak, jako kdybych to ze sebe všechno vypustila na to plátno.

Pak už jde vždy jen o to, kdo na tyto mé bezmyšlenkovité pochody padne jako oběť. Přemýšlela jsem dlouho a pak mě napadl Alan Rickman alias Severus Snape, což byl výborný herec a já ho budu mít aspoň jako památku na zdi. I když nebýt toho nosu, nad kterým jsem strávila většinu času, nikdo by ho nepoznal. Akorát mě mrzí, že jsem měla jen malé plátno, zasloužil by si větší.


AFTER ALL THIS TIME?

ALWAYS.

Destrukční deník #5

21. října 2015 v 18:00 | Lauralex
Aneb jak jsem zase jednou dostala nápad. Poslední dobou mám spoustu nápadů, které bych chtěla udělat, ale nemám na to absolutně čas. V hlavě mám asi další čtyři úkoly, ale jediné, okolo čeho se teď točí můj život, je práce a škola (tenhle článek jsem zase připravovala tři dny).

Nejdřív jsem dělala jinou stranu, protože jsem na ni měla předpřipravené věci, tu vám taky ukážu, ale potom mě najednou, spontánně napadl úplně skvělý nápad na zpracování tohoto úkolu, že jsem to musela hned zrealizovat. A to totiž podrobně popište nějakou nudnou událost. Vzpomněla jsem si na ten úkol a najednou jsem okamžitě v hlavě viděla, jak to bude a co chci udělat. A tak jsem to udělala. Trvalo mi to asi tři minuty, ale byl to nápad všech nápadů. A je fakt, že mě to vlastně nebavilo (to psaní, ne to tvoření a úkol samotný). A upřímně: vůbec nevím, co to znamená, haha.

Edgar Allan Poe

2. srpna 2015 v 20:30 | Lauralex
Asi jste si nestihli pustit playlist (jestli někoho vůbec zajímá), ale já mám vždycky takovou radost, když namaluju nový obraz, že vám ho musím hned ukázat.

Většinou maluju věci a lidi, kteří mě zaujali, líbí se mi, nebo je mám ráda. V květnu jsem si koupila jeho knížku a bylo to jasné. Jenže jsem neměla plátno. Když jsem si ho koupila, byla jsem strašně natěšená, až se do malování pustím, ale nedostala jsem se k tomu a pak už jsem zase neměla chuť. Pořád jsem chodila kolem malířského stojanu a lákalo mě to, ale nebyla jsem v malovací náladě. Teď, když jsem měla týden volno, teda taky ne, ale byla jsem vytočená šíleným způsobem a když se mi chce zabíjet, maluju, no a pak jsem se do toho zabrala a asi za pět hodin bylo hotovo. Na jednu stranu z něj mám radost a vždycky, když jsem kolem toho obrazu prošla, jsem se usmála, na druhou stranu nejsem vůbec spokojená. Proč musí mít všichni, které kreslím, obličej? Ta vázanka, nebo co to je, je to nejdebilnější, co jsem si mohla vybrat, vůbec jsem jí nechápala a nechápu ji do teď. A vlastně ta mi to celé zkazila.

Destrukční deník #4

21. května 2015 v 19:00 | Lauralex
Přijde mi, že u nás v baráku se vrtá zásadně, když já mám volno a můžu se jednou konečně vyspat. Nebo aspoň takto vzniká mé tvoření - ničení. Tohle jsem teda nedělala dneska (i když vrtalo se taky, tak jsem se od osmi od rána učila, šprtka), vlastně jsem na to úplně zapomněla. A jelikož je teď zkouškové a já nemám moc času a popravdě zrovna ani nápad, vzpomněla jsem si na deník.

Tentokrát je to skvrnovníček. To asi každý chápe. Nevím, proč jsem se pustila zrovna do tohoto úkolu, nějak mi to najednou přišlo na mysl. A rtěnky mě napadly hned. Vlastně jsem přemýšlela ještě o lacích na nehty, ale tohle mě bavilo víc. Ani nevím, kde jsem sebrala tolik rtěnek, když si pusu vůbec nemaluju, akorát teď občas jednou červenou rtěnkou, kterou jsem dostala k Vánocům. Ale vlastně dvě rtěnky jsem si na to půjčila od mámy a jsou tam i staré (a už jeté) lesky na rty, co jsem našla z časopisů. Řeknu vám, je to sranda, olíbávat stránku knížky a pokaždý si ji malovat jinou rtěnkou.

Destrukční deník #3

2. dubna 2015 v 14:30 | Lauralex
A protože nám začala "krásná" zima a dost mě to sere (nehledě na to, že v devět ráno tu začali motorovkou kácet stromy, takže zase nespim), můžu ukázat další stránku - další úkol, jelikož jsem s ním začala už dávno, akorát je pořád ve fázi rozpracování. Sice ještě není hotový, ale taky jen tak nebude a ani se to zásadně nezmění, tak ho můžu zveřejnit už teď.

Sem umístěte nálepky z ovoce. Abych se přiznala, tenhle úkol mě fakt baví, akorát právě nejde tak rychle. Hned, jak jsem ho začala, zahlásila jsem doma, kupovat jen ovoce s nálepkama. Když jsem byla malá, měli jsme celou lednici olepenou nálepkama z ovoce, že se to tam ani nevešlo, a teď už skoro na žádném nálepky nejsou. A že kupujeme dost ovoce. Je to na těch nálepkách i vidět, jsou víceméně po několika stejný, protože to je jedno z mála ovoce, kde byli, a vždycky jsou stejný - nálepky i ovoce.

Mimochodem, kdybyste někdo měl nálepky, tak mi je schovejte (myslim to vážně).

Destrukční deník #2

23. března 2015 v 16:30 | Lauralex
Vypadá to, že jak jsem s deníkem začala, tak jsem i skončila, ale věc se má tak, že na to akorát nemám skoro čas a když už, tak to zase nenafotím. A protože je dneska pondělí, jakožto nejhnusnější den v týdnu, skvěle se hodí pro destrukci. Já mám teda dneska volno, ale nějakej kretén nad náma začal v osm ráno hrát na elektrickou kytaru, takže jsem se nevyspala a napadlo mě, že to zkusím s destrukčním deníkem. Pravda, vlastně jsem neničila ani netvořila, a tenhle úkol by se vám mohl zdát o ničem (protože možná o ničem je), ale já to nafotila.

Tuhle stranu navoňte vůní dle vlastního výběru. Mimochodem mně se tenhle úkol líbí. Deník mi doposud "voněl" po žvejkačkách, protože jsem ji na jednu stránku s úkolem, kde se mají lepit lepkavý věci jako žvejkačky a bonbony, nebo tak něco, nalepila, hah. Vlastně jsem chtěla zvolit jinou vůni, ale tu mi vzala máma a zbytek mi vypotřebovala (jo, taky mi to nepřijde normální), tak jsem použila tu, co používám nejdéle a je to jedna z mých nejoblíbenějších (jak si můžete všimnout, ani v jedné lahvičce skoro nic není, he) - a sice Sensational od Celine Dion. Chtěla jsem tu stránku teda i pokreslit, ale to už jsem zase nestihla, takže dodělám jindy.

 
 

Reklama