Knihotéka

Přečteno #1

9. února 2017 v 20:50 | Lauralex
S příchodem nového roku se mi nashromáždilo nejen plno nových, ale i přečtených knih, a proto jsem se rozhodla začít psát takovou sérii, kde se vždy zmíním o několika knihách, které jsem za poslední dobu přečetla. Jednak nemám čas psát recenzi na každou knihu zvlášť a potom mi to takto i víc vyhovuje. Přijde mi lepší se stručně zmínit o několika knihách, než zdlouhavě a obsáhle popisovat každou jednotlivě. A myslím, že to bude víc vyhovovat i vám, čtenářům. Nebude to pravidelně, ačkoliv se snažím číst v každé volné chvíli, někdy přečtu za měsíc knih deset, jindy jednu. Vždy, jednou za čas, dám dohromady knihy, které jsem za uplynulý čas přečetla a o kterých bych se ráda zmínila.

VŠECHNO, ÚPLNĚ VŠECHNO


V určitých stavech a svých životních recidivách se uchyluji ke knihám skrze svou momentální situaci, náladu, rozpoložení a bod, ve kterém se v životě nacházím. Teď jsem zrovna byla alergická na svět. A asi jsem potřebovala prorazit tu svou bublinu, do které jsem se schovala pro mé zlomené srdce.

Připomínalo mi to až moc jeden známý příběh. Ten můj. Můžu sice chodit ven, ale mám svůj vlastní uzavřený svět - v hlavě. A to je možná ještě horší. Je to totiž úplně všechno tady a teď. Život znamená mnohem víc, než jen být naživu. A možná že v té knize hledám až moc ze sebe. Protože některé věci přes to všechno předpovědět můžeme. Třeba to, že se zamiluju. A téměř jisté taky bylo, že to bude katastrofa.

Kniha mě zaujala předně proto, že apelovala na Všechny malé zázraky, která mnou zcela otřásla. Z tohoto pohledu jsem mírně zklamaná, protože jí nesahá ani po kotníky, ale na druhou stranu je to tu vzato z úplně jiné strany a jiným způsobem. A s tím jsem počítala. Vlastně jsem v to doufala. Není to sice úplně ten příběh, který se vryje pod kůži, nicméně mě to pohltilo a našla jsem v tom aspoň něco z toho, co jsem asi jako uspokojení potřebovala. Je to nevšední, originální a neotřelé, to tomu prostě nemůžu upřít. Byla jsem napnutá, co bude dál a párkrát jsem měla nutkání, podívat se na konec. Naštěstí jsem to neudělala. Ale hlavně! Ačkoliv to skončilo tak nějak najednou a možná moc rychle, ten konec jsem opravdu nečekala - a to je to, co dělá dobrou knihu dobrou knihou.

Nejlepší knihy roku 2016

3. ledna 2017 v 12:00 | Lauralex
Co se četby týče, nemůžu říct, jestli jsem měla úspěšný rok, nebo ne. Neplním žádné výzvy, nesoutěžím, kolik jsem toho přečetla, a ani to nepočítám. Čtu, když mám čas a náladu, a přesto každého někdy postihne čtecí krize, to znáte. I když tentokrát to byl prostě jen nedostatek času.

Je pravda, že rok 2015 2016 (proč mám tendenci pořád psát 2015?) se zezačátku týkal především maturitní četby, ačkoliv jsem plno knih měla přečteno už dávno předtím, a to je taky ten hlavní důvod, proč jsem toho nepřečetla tolik, kolik bych chtěla. Ten čas prostě nebyl, no a chuť a energie vlastně taky ne, nebudu lhát. I tak jsem ale přečetla několik úžasných knih, víceméně v létě, protože to jsem na to čas opravdu konečně měla, na které nezapomenu a ráda bych se o nich zmínila.

Devět nejoblíbenějších knižních postav

25. prosince 2016 v 18:05 | Lauralex
Nejen příběhy, ale hlavně postavy a jejich charaktery, povahy a vlastnosti jsou to, proč dané knihy milujeme nebo nenávidíme. Já si teda pro tentokrát vybrala ty, které miluju. Víte, jak se říká.. postavy v knihách jsou lepší než skuteční lidé. A já, bohužel či bohudík, musím souhlasit. A stejně si myslím, ač třeba nechtěně, vždy je v postavě alespoň něco z autora, byť minimálně.

MALÝ PRINC

Ale tak vážně, čekal někdo někoho jiného?
Malý princ je postavou, která mne provází asi nejdéle. Poprvé jsem se s ním setkala v první třídě v šesti letech a už tehdy mne okouzlil. Od té doby jsme úzce spjatí a je mou nedílnou součástí. Změnil mě, už nikdy nebudu stejná, ale jsem za to ráda. Vlastně mě tak trochu zachránil. Uvědomila jsem si díky němu, co asi chci a co nechci. Je sice malý, a přesto tak velký. Našla jsem v něm přítele, ochranitele, životního průvodce a pomocnou ruku. Dal mi toho tolik, objevila jsem v něm jednu z životních cest, po které se snažím jít. Totiž vybrala jsem si směr, za hlasem svého srdce, a to mi ukázal on. Protože i pro vás, kdo máte malého prince rádi, není stejně jako pro mě nic ve vesmíru stejné. A každý z nás je takovým princem, ať chceme, nebo ne. Někdo ho objeví, někdo ne. A já bych si jen přála, abyste ho objevili. Jedno ale vím - pokud ho objevíte, už nikdy na něj nezapomenete. A svět pak třeba bude jiný.

JANA EYROVÁ

O Janě, doufám, všichni slyšeli, i kdyby jen z let školou povinných. Já ji poznala právě také díky hodině literatury. A hned jsem věděla, že mi něčím imponuje a že bych se s ní ráda setkala. Je jednou z nejinspirativnějších a mých nejoblíbenějších knižních hrdinek. Líbí se mi její povaha a někdy mi přišlo, že bych se s ní mohla ztotožnit, a takového člověka přece nemůžete nemít rádi. Ona byla neskutečně silná, obětavá, dobrosrdečná a přes všechnu bolest stále plná lásky a odpuštění - je to vůbec možné? Na svůj věk byla stále ještě plna nevědomosti o životě, naivity, a přesto tak dospělá a uvědomělá. Je to žena s velkým Ž.

Přečteno v létě

1. září 2016 v 16:35 | Lauralex
Letošní léto jsem četla vysloveně jednu knihu za druhou. Vlastně ani když jsem ještě měla prázdniny, jsem nikdy nestihla přečíst tolik knih jako teď, když chodím do práce (asi mi to prospívá, hahah). A protože mě všechny zaujaly a ráda bych je předala dál, ale nestíhám o všech sepsat recenzi, shrnu to dohromady a řeknu vám ke každé něco málo (něco už jsem psala na instagramu nebo databázi knih, takže někdo z vás už to možná četl, ale ne každý to tam sleduje). Celkem tu máme 10 knih.

MARKUS ZUSAK - ZLODĚJKA KNIH


Jako první tu máme Zlodějku knih. Vlastně jsem ji četla už na konci června, ale jelikož jsem odmaturovala v květnu, léto pro mě začalo dříve, takže ji sem také zařadím. Konečně jsem mohla číst to, co jsem opravdu chtěla, a tak jsem sáhla rovnou po té nejtlustší. Byla to jedna z těch knih, na které jsem se tak moc těšila a zároveň se jí bála. A věděla jsem proč. Je to ta kniha, kde máte problém, že ji chcete dočíst, ale nechcete ji dočíst.

Proč? Proč mi to ty knihy dělají? Říkali, že mi zlomí srdce, ale nečekala jsem, že takhle. Věděla jsem, do čeho jdu, počítala jsem s tím, že mě to dostane, tušila jsem, k čemu se schyluje, ale... prostě to bylo najednou tady a já si to nechtěla připustit. Nemohla jsem nic dělat. Cítila jsem se už jakoby součástí Lieseliny rodiny, a pak ve mně něco umřelo.

Děkuju ti, Zlodějko, za ten čas, který jsme spolu strávily. Nikdy na tebe nezapomenu.
Sakra, ale, taky máte někdy takovou touhu, moci ten konec změnit? Rve mi to srdce. Nemůžu se toho zbavit.

Moje životní knihy

9. července 2016 v 21:40 | Lauralex
Leží tu přede mnou dvě knihy, které jsem bez rozmyslu a instinktivně vytáhla z knihovny. Nemusí to být nutně nejznámější, nejlepší ani velkolepá díla. Prostě jsem cítila, že to jsou ony. Četla jsem hodně knih, které mne zasáhly, něco ve mně zanechaly a cítila jsem spojení, tohle je ovšem něco trochu jiného. Jsou to ty knihy, na které se nezapomíná a které nosíte všude s sebou. Jak se na ně koukám, uvědomuju si, že tohle jsou ty mé osudové životní knihy, ve kterých jsem našla svůj odraz a které mi nevědomky řídí život.
A obě knihy jsem si přečetla znovu, už po několikáté, abych si při psaní tohoto článku byla opravdu jistá.


To nejlepší z maturitní četby

18. května 2016 v 16:35 | Lauralex
Moje dočasná neaktivita a vůbec minimální aktivita za celý poslední půlrok byla způsobena, jak asi mnozí víte, maturitou. Teď už ovšem můžu v klidu a spokojeně prohlásit, že jsem úspěšně odmaturovala (excelovala; já po maturitě) a konečně mám, co se školy týče, klid. Cítím se neskutečně svobodně. Za tu dobu možná nastalo ještě pár změn, ale o tom třeba jindy.

Abych se přiznala, trochu jsem si od toho psaní odvykla, takže se do toho zase budu muset dostat, ale jak jde o knihy, půjde to samo. O maturitě tu nebudu psát žádné extra články, každý víme, co je to maturita. Tenhle článek jsem plánovala už před maturitou, když jsem měla všechny knihy přečtené, a teď to konečně můžu sepsat. Náš seznam sice nebyl nic moc, ale našlo se tam několik dobrých knih. Nevybrala jsem všechny z mého seznamu, ale hlavně ty, které e mi nejvíce líbily, promluvily ke mně a ke kterým mám co říct. Třeba to někomu pomůže do dalších let a nebo jen tak, jako tipy na dobré knihy.

Anna Franková - DENÍK ANNY FRANKOVÉ
Tuto knihu jsem si strašně přála vytáhnout u maturity, ale jak už to tak bývá, vytáhla si ji spolužačka přede mnou. Je to asi nejlepší knížka z celého našeho seznamu. Přirostla mi k srdci, má svoji sílu a ač je to k neuvěření, i neskutečnou krásu. Mám v oblibě knihy s tímto tématem a tato patří rozhodně mezi nejlepší z nich. Anne byla úžasná dívka a je jednou z mých nejoblíbenějších hrdinek. Knižních i životních. V některých pasážích jem se docela viděla, překvapilo mě, jak jsme si podobné. Myslím, že v jejím věku bychom si rozuměly.

Mých TOP pět knih

28. ledna 2016 v 22:30 | Lauralex
V jedné internetové skupině jsme se čtenáři sestavovali žebříček svých pěti nejoblíbenějších knih a mě napadlo, ukázat ho i vám, i když ho většina z vás už bude znát. Překvapilo mě, že jsem nad tím vlastně ani moc nepřemýšlela a automaticky se mi těch pět knih vybavilo, proto jsem dala na první myšlenku a myslím, že to tak je správně.

1. MALÝ PRINC

Čekal snad někdo nějakou jinou knihu? A je snad někdo, kdo by ji neznal? Můj milovaný Malý princ! Možná už s tím někoho štvu, ale já tu knihu prostě zbožňuju. Budu se opakovat, ale je jedním slovem výjimečná. Kouzelná, úžasná, milá, ale zároveň hluboká a promyšlená kniha, která si mne naprosto získala a nedám na ni dopustit. Četla jsem ji tolirát a pokaždé to bylo nové a jedinečné. Jedna z knih mého srdce a nejoblíbenějších knih vůbec. Dala mi hodně a vždy se k ní budu vracet. Na Malého prince se nezapomíná.

Jodi Picoult - Vypravěčka (Storyteller)

18. listopadu 2015 v 12:30 | Lauralex

Babičko, vyprávěj


O holocaustu a druhé světové válce toho mám načteno hodně. Každá z těch knih mi zůstala hluboko pod kůží a řadím je mezi ty nejlepší, ale řeknu vám, žádná mě nedostala tak, jako Vypravěčka. Vypravěčce uvěříte cokoliv.

I když jsem si nejdříve musela utřídit myšlenky, než jsem začala psát recenzi, a uvědomit si, jestli o ní vůbec dokážu napsat, tahle kniha, to prostě nemůžu nechat bez odezvy. Nemůžu a ani nechci. Tohle si zkrátka musíte přečíst!
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě donutila nespat, nejíst a číst a číst. Knihu, která by mě tak zasáhla a dojala. Vlastně jsem nevěřila, že něco tak geniálního ještě vůbec kdy přečtu. Marně přemýšlím, jestli jsem se někdy setkala s knihou, se kterou bych prožila něco tak silného, neuvěřitelného a něco, co by mi tolik dalo. Zcela předčila má očekávání a naprosto mě uchvátila.

Holocaust bezesporu patří mezi nejděsivější část světových dějin a nejspíš nikdy se o něm nepřestane psát a mluvit - a to je dobře. Příběhů o zvěrstvech nacistického Německa, jehož ústřední postava vzpomíná na svůj život v koncentračním táboře, známe stovky. Možná se vám může zdát, že na to, kolik knih s tímto tématem už bylo napsáno, nemůže přijít nic nového, avšak právě Jodi se to podařilo.

David Vann - Ostrov Sukkwan (Sukkwan Island)

10. června 2015 v 19:00 | Lauralex

Když se prázdninový výlet zvrhne v boj o přežití


Máte rádi příběhy, kdy z ničeho nic nastane něco tak neočekávaného a šokujícího, že lapáte po dechu a říkáte si, že to snad ani není možné? Tak to jste na ostrově Sukkwan správně. Měl to být výlet o vzájemném sblížení, jenže démoni minulosti jsou silnější, než se zdálo. Vysaje vás, převálcuje, zdrtí. A budete na něj myslet ještě dlouho poté.

Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek. Uvízne člověku na dlouho v hlavě. Jestli jsem při čtení Uloupeného života měla depresi, u čtení Ostrova mi stály všechny chlupy na těle a srdce neskutečně tlouklo. Z počátku zdánlivě nic nenasvědčující dobrodružný výlet bez zásadních úmyslů a zvratů. Celou dobu ale tušíte, že se něco stane. A opravdu se stane.

Dlouho, nebo možná nikdy jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo a uhranulo. Ještě teď mám husí kůži. Běžně takový druh literatury nevyhledávám, o to víc mne to překvapilo a nadchlo. Moc jsem od ní neočekávala, něco takového jsem nikdy nečetla, ale vážně mě to chytlo. Nic šílenějšího a děsivějšího jsem dosud nečetla, nicméně na ten příběh musím myslet i tři roky po přečtení. Tato kniha, a teď mi odpusťte ten výraz, se nedá popsat jinak než - hustý. Fakt hustý.

Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ (Le Petit prince)

16. března 2015 v 21:00 | Lauralex

Za vším hledej růži


Předem upozorňuji, že patřím mezi nadšence a obdivovatele této knihy, takže vy, co nepatříte mezi jeho fanoušky a nemáte tuto knihu rádi, asi nečtěte.

Fenomén skloňovaný dnes a denně. Stačí vyslovit toto jméno a každému naskočí na tváři buď úsměv nebo zamračení. Bezesporu jedna z nejznámějších, nejdiskutovanějších a nejvyhledávanějších knih světa, jakožto jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury, ať už s kladnými nebo zápornými ohlasy. Toto dílo jde s dobou. S Malým princem se zkrátka setkáváme a budeme setkávat stále.

Některé knihy si přečtete. Některé si užijete. A pak jsou tu takové, které pohltí vás, vaše srdce i vaši duši. Není mnoho knih, které můžete číst vícekrát a pokaždé v nich najdete něco nového. Malého prince můžete číst stokrát a ani poté neobjevíte všechen jeho smysl. Je to geniální nadčasové dílo, ve kterém si každý najde něco svého, ale musíte číst i mezi řádky, právě tam je ukryta jeho síla a neviditelná krása. Malý princ má své kouzlo, ale odhalí ho jenom tomu, kdo ho chce vidět.

Není pohádka jako pohádka. A také není kniha jako kniha. Co se týče Malého prince, tam to platí dvojnásob. Ne, Malý princ opravdu není pohádka, i když se tak tváří. Já jsem si to nejdříve také myslela, ale čím jsem starší a čím víckrát ho čtu, tím spíš musím nesouhlasit. Je to hluboká filozofická kniha, která působí na všechny čtenářovi smysly. Však více než v kterékoliv jiné Exupéryho knize je zde odražena nejniternější autorova osobnost. Kousek Malého prince, který otevírá srdce a umožňuje nám vidět svět jinak, je v každém z nás, tím spíš však právě v dospělých, už lecčím poznamenaných.
 
 

Reklama