na Blog.cz

Dvě mladé, krásné ženy versus krutá a nebezpečná doba protektorátu.

Tento český film od režiséra Jiřího Stracha jsem viděla někdy před třemi lety v hodině dějepisu, jakožto ukázku k látce zrovna probírané. Ani jsem nečekala, že by mě film zaujal, přestože dějepis mě bavil a historie zajímala. Očekávala jsem jakýsi válečný dokument o skutečných událostech téže doby. Jediné, co mě asi přimělo se dívat, byli herci Dvořák, Trojan, Švehlík, Issová, Vilhelmová a další, o kterých se učitelka zmínila, jinak by bylo klidně možný, že bych to prospala nebo prokreslila, což jsem ráda, že se nestalo, protože teď vím, že by to byla docela škoda. Celé se to odehrává v době 2. světové války. Děj začíná oslavou Silvestra 1941 v hotelu jednoho z klíčových členů zdejšího odboje, právě když v lese seskočili padákem tři parašutisté výsadkové operace Silver A. Tím začíná dramatický příběh lásky, hrdinství i slabosti, kdy obě ženy, hlavní hrdinky i se svými muži pomáhají parašutistům v různých akcích splnit zadaný úkol, při čemž se musí neustále ukrývat a poté strachovat, aby nebyli prozrazeni. Velmi silná postava je postava Alfréda Bartoše, velitele skupiny, který, dá se říct, zamotává dějem nejvíce ve více ohledech. Je to silný příběh, který ve vás něco zanechá, ve mně teda zanechal, ještě druhej den mi běhal mráz po zádech. I když dnešní svět není růžový, při pohledu na takovýhle život, kdy se lidem hlavou neustále honí gestapo, zbraně, plynové komory, smrt, ať raději řešíme zbytečnosti a vládnou nám debilní politici. Nejsilnější scény jsou asi na úplném konci filmu, kdy je vyobrazeno zatýkání hlavních postav gestapem, vyslýchání a zabíjení členů výsadku. Pohled to občas opravdu není hezkej, ale taková je minulost. Nečekala jsem, že by mě to rozbrečelo - teda na poprvé ne, ale nedávno jsem si film stáhla, proto o něm taky mluvím, a slzám jsem se neubránila. I když zezačátku postava Alfréda Bartoše nepůsobí nijak sympaticky, pak jsem si na něj zvykla a když se zastřelil, už jsem pomalu začínala brečet a když na konci všechny postříleli, cítila jsem takovou bezmoc a vztek na tu dobu, že to mohlo jít ven jenom pláčem. Nejspíš vás to nezaujme, já si to taky myslela, protože mě takový filmy nikdy nebavily, ale svým způsobem je to nádherně zpracovanej film, kterej za zmínku stojí, navíc pokud máte rádi druhou světovou válku a historii obecně.

A protože se mi nepovedlo najít žádný oficiální plakát k filmu nebo tak, vyrobila jsem jakýsi sama (v poho, taky mám záchvat smíchu).

Láska může vzplanout vždy a kdekoliv.

Je to sice osm let starý film, ale můj třetí nejoblíbenější, a nepodělit se o něj by byl hřích. Těžko soudit, zda je vůbec Titanic romantičtější. Stejně jako tento, i on je podle skutečné události, ale zamilované zápletka je domyšlená. Klasický příběh, který zná každý. Mladá, hodná dívka - tzv. outsider školy, věřící v boha, zajímající se o vesmír, ve škole samé jedničky, kterou všichni odsuzují kvůli jejímu oblečení a vzhledu, i když je svým způsobem krásná, a frajírek školy, po kterém touží každá, neřešící školu, fláká se po nocích - většinou s alkoholem, nebo se pere, jsou největšími soky, kteří se do sebe nakonec zamilují. Kdo by to neznal, ale není to jen další laciný, americký film. Důkaz toho, že láska může vzplanout mezi kýmkoli. London, dříve drsňák přetvařující se před každým, kterého nic nezastraší, se díky Jamie změní ve všech směrech. Když zjistí, že je Jamie nevyléčitelně nemocná a nezbývá jí moc života, snaží se jí splnit všechna přání, udělal by pro ni cokoliv, což někdy nevidíte ani u největšího romantika světa. Pojmenuje po ní hvězdu, sestaví jí vytoužený teleskop, prostě všechno, co může. Tady vidíte, co všechno s vámi láska udělá. Obětovali by jste cokoliv. I vlastní život. Myslím, že Mandy Moore byla nejlepší volba. Obzvlášť na scénu, kdy zpívá ve školním představení, není možné představit si někoho jiného. Tento film splňuje všechno. Vtip, lásku, zápletku, radost, bolest ...život. Pokud máte rádi romantické filmy, je to pro vás to pravé. A bez kapesníků se nedívejte.

Láska je vždy něžná a trpělivá. Nikdy není závistivá. Láska se nikdy nechválí a nikdy není přemoudřelá. Nidky není neupřímná a sobecká. Neuráží se a není umíněná.

Romantická road movie po krásné Itálii, plná slunce, vinic a lásky.

Film, který jsem tak toužila vidět v kině, jsem si bohužel vychutnala jen na obrazovce počítače, ale i tak jsem byla mile překvapena. Chtěla jsem ho vidět hlavně kvůli Amandě, která se pro roli snad narodila, protože ona je něčím odlišná, a proto stojí za to podívat se na její filmy. Neříkám, že je film nudný, ale ze začátku mě moc nezaujal. Předsvatební cesta Sophie a Victora, která je pro Victora spíš další pracovní příležitostí, není ani nijak vtipná a nápaditá, ale užila jsem si při tom pohled na krásné památky italské Verony. Ovšem když Sophie podniká výlety po památkách, až najde padesát let starý dopis, pochopila jsem, že to byl jen takový rozjezd na úvod, a film se bude líbit. Je plný vtipných i smutných scén. Já jsem si i pobrečela. A ne málo. Zejména situace, kdy Claire četla dopis, který ji Julie - Sophie napsala, mě dostala. Ovšem brečela jsem smíchy i při vtipných scénách mezi Sophie a Charliem. Obsazení je skvělé. A tím víc je to uvěřitelné, když jsou Vanessa Redgrav a Franco Nero párem i ve skutečnosti. Balkonová scéna na konci, kterou tolik lidí kritizuje, se mi líbila. A i když je to další romantická komedie, u které už skoro na začátku víte, jak skončí, stojí za to se podívat. Jinak budete ochuzeni o jeden milý, příjemný film s kapkou vtipu i smutku. A když ani to, nádherná Amanda a okolí Verony vás dostane. Film má pěkný soundtrack. Rozhodně se na něj ráda podívám znovu. A pokud se na něj budete dívat doma, zapalte si při tom svíčky. Je to nádhera. Možná je to na tak krásný film málo slov, ale já bych to shrnula jednou výstižnou větou. Příjemná romantická komedie s krásným okolím Itálie, působivými herci, s kapkou vtipu a nadsázky, která neurazí. Nemůžu si neodpustit What if.*

14 let zápasu s drogovou závislostí v dokumentárním filmu Heleny Třeštíkové.

Na tomto filmu - dokumentu jsem byla minulý týden v kině. Musím říct, že to bylo poprvé, co jsem se do kina na daný film netěšila. Feťáků mám kolem sebe dost plno a zrovna neteskním po tom vidět je na filmovém plátně. Začátek se odehrává, pokud jsem dobře viděla, a že to tam moc dobře znám, v léčebně v Bohnicích, kde Katka čte svůj příběh jako pohádku o kokainové princezně. Na první pohled je vidět, že má problémy s drogami (na některých lidech to prostě nepoznáte). A upřímně hned ze začátku říkám, že se mi to vůbec nelíbilo. Taky nevím, co by se mi na tom mělo líbit. Záběr co záběr je o tom, jak si píchá, a v nejlepším případě do ruky. Stýká se s divnými lidmi, protože jí pomůžou dostat se k dávce (opravdu nevím, proč by jinak byla s člověkem, co jí začne mlátit, nebo s člověkem, co je na prášcích už od šesti let), provozuje sex na Národní, kde normálně jezdím ze školy, bydlí v opuštěných domech, kde chytnete žloutenku jen se na něj podíváte. Důvod, proč bere drogy snad nikoho nepřekvapil - odlišit se, nemít starosti. Jak fádní. Obzvlášť nechutné (a to myslím kvůli tomu, že je feťačka, vím, že je to normální "věc") je vyobrazení jejího porodu. Chudák Terezka. Naslibovala hory doly. Jak půjde na detox, aby si mohla vzít dítě domů, jak si seženě práci, jak se vrátí k rodině, prostě všechno. Kecy. Jistě by jste se divili, kdyby ve filmu nezasahovala i policie. Prostě všeho moc. Jak si píchala, když byla těhotná. Taky nepochopím. Drogy s ní zamávaly. Teď je jí třicetři let a už ve dvacetipěti vypadala na padesát. Z konce filmu, kdy Terezce vzkazuje, že se jí omlouvá, což jí asi opravdu nepomůže, jsem nepochopila, zda je vyléčená, léčí se, nebo co. Ovšem je mi líto Terezky. Nevím, co s ní je, ale snad bude mít lepší život a nebude po matce. Co je s Katkou taky nevím, ale i přesto všechno jí držím palce, ať se ze závislosti dostane nadobro (pokud to v její situaci vůbec jde). Rozhodně je film dobrý jako odstrašující případ. Obdivuju režisérku, že do toho šla. Já bych s ní nechtěla strávit ani den. Nakonec bych chtěla podotknout, že v téhle promblematice závislostí jsou lepší knihy. A prosímvás NEberte drogy!

Film na motivy básně Karla Hynka Máchy.

Na tomto filmu jsem byla někdy před dvěma lety se školou v kině. Poprvé jsem se o něm dozvěděla z klipu, který asi dva měsíce před premiérou pouštěla Česká televize. Strašně se mi líbila ta písnička, ale jinak mě to vcelku nezaujalo, protože na takové ty pravdivě historické filmy nejsem. Když se naskytla možnost vidět ho v kině, nějak jsem po tom děsně toužila. Možná už proto, že jsem měla dobrý pocit z první zfilmované knihy balad od F. A. Brabce - Kytice. Prostě jsem cítila, že to bude dobré. A taky ano. Líbilo se mi to hned od začátku. Někteří na to nemají kladný názor, ale to, že Brabec obsadil do hlavních rolí Jarmily a Viléma neherce, se mě líbilo ještě víc. Samozřejmě hned po filmu jsem se platonicky zamilovala do Matěje Stropnického. Pamatuju si tu ozvěnu celého kina "Jé, ten je hezkej". Názory, že má Máj pornografický obsah, jsou snad jen opravdu z úst kritiků, aby od filmu odradili, protože mě to přijde dost hloupé (asi teď budu nechutná, ale ať se někdy podívají na porno, že!). Film byl přístupný od dvanácti let, a když už to někomu přijde moc, tak se na to nemusí dívat. Příběh byl zpracován skvěle. Všechno mělo svůj význam. Tolikrát tam byla vyobrazena láska, že to ani nešlo postřehnout. Jediné, co se mi nelíbilo bylo, když Vilém podřízl svého otce. Chápu, že to tak mělo být, jen jsem na tohle slabší povahy a nemám ráda krev. U toho jsem si opravdu dala ruce před obličej. Potom ještě na konci, kdy popravují Viléma a mlátí do něho kolem, a on se stále kouká na Jarmilu asi není reálné. Buď cítí strašnou bolest a nebo už je mrtvý. Trošku mě zamrzelo, že Matěje předabovali, ale asi to bylo potřeba. Ale to filmu odpouštím. A dávám mu 10/10. A není to kvůli Matějovi - i když přiznávám, že je hezký. Z kina jsem odcházela nadmíru spokojená a film se na dlouho usadil na první příčce mých oblíbených. Hudba je dokonalá. Hned druhý den jsem si koupila soundtrack a o Vánocích DVD. Pamatuji si, jak jsme s nejlepší kamarádkou, která na tom ohledně filmu byla stejně, stále dokola poslouchali Máj od Supportů, prohlíželi si fotky z filmu a Matěje, kterých jsem měla v mobilu stovky ...krásný film! Viděla jsem ho už asi šestkrát a můžu ho vidět stále. Není den, co bych si nepustila alespoň nějakou písničku. Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas ...

Legendární dvojice Tim Burton a Johnny Depp vás zvou do světa nekonečné fantazie ...

Na tomto filmu jsem byla asi před třemi měsící (někdy po premiéře) se školou v kině. Už jako malá jsem měla ráda kreslenou podobu Alenky v říši divů a mám jí i namluvenou na kazetě, takže jsem chtěla vidět i film od Tima Burtona. Je to sice naprosto jiné pojetí, ale opět potvrdili, že umí. Ze začátku mě moc nelákal Johnny Depp s velkýma očima a červenými vlasy, ale byla jsem nadmíru překvapena. Celkově se mi do filmu nehodil začátek a konec, ale tak bez toho by nebylo pochopitelné, o co jde. Líbilo se mi také, že jsme byli na originálním znění. Nejsem nějaký příznivce dabingu. Nevím, ale nějak by mi asi chyběl hlas Johnnyho Deppa, Heleny Bonham Carter nebo Anne Hathaway. Pro roli Alenky vybral, podle mého, skvělou Miu Wasikowskou. Byla přirozená, sympatická a hezká. Děsně jsem obdivovala její šaty, kterých ve filmu vystřídala hodně. Oblíbila jsem si takřka všechny postavy. Nejvíc kočku Šklíbu, Srdcovou královnu, Bílou královnu, která mohla být v průběhu celého filmu, ne jenom na konci, a v neposlední řadě Březňáka. Jak jinak - samozřejmě se mi nejvíce líbila hudba. A i propojení hrané a animované části. Byly tam i dost dobré hlášky. Myslela jsem si, že dám filmu 10/10, ale jedna věc mě přeci jenom neuchvátila. Kloboučníkův záverečný taneček - Futrovák. Nějak se mi tam nehodil. Film jsem zatím viděla jen jednou, protože jsem neměla možnost shlédnout ho znova, ale zapsal se do žebříčku mých oblíbených filmů, a určitě bych se na něj koukla znova. Rozhodně doporučuji - ostatně jako všechny filmy od Tima Burtona.