1000 věcí, které mám ráda

Rusovlásky

25. února 2013 v 13:25 | Lauralex
Z mého odborného hlediska bych to mohla uvádět jako erytromelanin - červený melanin, pigment, který vytváří přírodně měděnou rezavou barvu, abych se vyjádřila skoro přesně, ale jednoduše, červený, zrzavý a měděný barvy jsou u mě top.

Nejvíc se mi líbí rudá, zářivá červená. Za všechno může Hayley Williams ze skupiny Paramore. U tý jsem vlastně červený vlasy viděla poprvý a strašně se mi to líbilo. Od osmý třídy to byl můj sen, mít červený vlasy, a to v tý době to ještě nikdo neměl, ale nějak jsem se k tomu nemohla odhodlat. Ona celkově červená je moje nejoblíbenější barva, takže červený mám skoro všechno. Zvláštní je, že jsem vždycky chtěla bejt blondýna, asi do šestý třídy. Moje nejlepší kamarádka měla vždycky dlouhý, rovný blonďatý vlasy, který jsem jí šíleně záviděla (naštěstí už je to pryč a naštěstí jsem to nikdy neudělala, vypadala bych jak pako).

Nevim, podle mě to dělá člověka i zajímavym. Sice už je to dneska docela normální a červený vlasy má každá druhá holka, mně se to ale líbí pořád. U zrz odstínů je tolik možností, že víceméně každej bude mít barvu úplně jinou, i kdyby jen odleskem. U červený je těžší dosáhnout toho pravýho odstínu, podle toho, jaký má člověk svoje vlasy a celkem se vymejvá, což je asi jedinej mínus, protože když se nestíhám dlouho nabarvit, jde mi to do růžova, jinak jsou ale i vymytý celkem hezký.

Já osobně mám červený vlasy asi dva roky a pořád mě to drží, zatim jinou barvu nechci.

A víte, co je největší bomba? Červený vlasy na sluníčku.

Knihy

20. května 2012 v 18:45 | Lauralex
Mnozí jistě mohli očekávat, že jako první věc tu budou knížky. Ví to o mně skoro každej. To je věc, kterou z celý tisícovky miluju nejvíc.

Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost - nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem. Ano, ano. V knížkách vidim určitej styl vysvobození z reality. Jsou lepší než televize, počítač a všechno tohle. Neni nad to, zalízt do postele pod deku s čajem nebo kafem a otevřít knížku. Někdy se začtu a najednou zjistim, že jsou tři ráno. Nikdy nepochopim, jak někdo může nečíst.
Čtu od tý doby, co jsem se to naučila, ale abych se přiznala, až takovouhle knihomolkou, kterou jsem teď, nejsem odjakživa, to přišlo postupně. Totiž povinnou četbu jsem nesnášela, učitelky neměly vkus, či co to je, takže mě to od knížek spíš odrazovalo. Pak jsem objevovala knížky, co mě zajímají, a ty mě číst bavily.

Zdědila jsem to nejspíš po matce, ta je taky na knížky. Rodiče mi nikdy nečetli, což mě dost mrzelo, tak jsem si to vynahrazovala sama. První knihomolské záchvaty se objevovaly v první třídě, kdy jsem k Vánocům dostala Zmrzlinu pro sněhuláka, ještě s velkejma písmenama, přečetla jsem jí snad dvacetkrát. Povinnou četbu přeskočíme a pak už se to stupňovalo. Každej tejden ve školní knihovně, měla jsem vypůjčeno nejvíc knížek z celý školy, městská knihovna, knížky jako dárky, za peníze na nový oblečení, abych už třetí rok nenosila ty stejný džíny, jsem si koupila sedm knížek v knihkupectví; no a teď už se mi nevejdou do bytu, čtu jednu za druhou a pořád si kupuju nový a nový, až z toho všichni kroutěj hlavama.

Četla jsem toho hodně, to je asi pochopitelný no. Nejoblíbenější spisovatel je Nicholas Sparks a nejoblíbenějších knížek je víc: Milý Johne, Jana Eyrová, Poslední píseň, série Holky na vodítku, Hop nebo trop.

Něco jako životní cíl mám napsat knihu. Spisovatelkou nebudu, i když by se mi to líbilo, ale psaní jen tak, pro sebe, nebo třeba pak i pro další lidi, mě hrozně baví. Taky bych ráda pracovala s knížkama, třeba jen jako koníček. Nejvíc ze všeho bych chtěla strávit noc v knihovně. Hua, to by bylo něco!


1000 věcí, které mám ráda

16. května 2012 v 16:00 | Lauralex
Můj blog má momentálně podnázev 1001 věcí, co mě serou. Objevila jsem tenhle projekt na jednom z oblíbených blogů a abych vás přesvědčila, že i když se to tak může jevit, můj život není jen o těch věcech, co mě serou. Dřív tu jakási podobná rubrika byla, bylo v ní to, co se mi líbí, no a co mám ráda, ale to bylo vadný, tohle už má nějakou úroveň.

Někdo, asi ti delší dobu pravidelní čtenáři, už zná hodně věcí, co by se tu mohlo objevit. Možná díky tomu tu poznávám nový kamarády a třeba tu najdu další, až podle toho zjistíme, že máme něco společnýho. Jsem opravdu zvláštní (chtěla jsem říct úchylnej) člověk, ale to je jedno, můžete tu čekat opravdu cokoliv - dobře, skoro cokoliv. Těch věcí bude určitě víc než tisíc, zajímalo by mě, jestli se tu k tý tisícovce jednou dostanu.
To totiž ještě poznáte, kdo je Lauralex zač.
 
 

Reklama