Mé oblíbené filmy #2

16. dubna 2017 v 15:30 | Lauralex |  O něčem pro něco
Jelikož můj první článek o filmech se celkem líbil a já filmy miluju a jak jsem psala, jsem prostě filmový maniak, jsem tu po čtrnácti dnech s pokračováním. Vybrala jsem dalších deset mých nejoblíbenějších filmů, ačkoliv to bylo opět těžké. Mám tolik filmů, že tak na dva články to ještě bude určitě. Dnes je to trošku rozmanitější, zařadila jsem i tři české filmy a divadelní představení, ale stále to tíhne k té romantice, válce a silným, emocionálním příběhům.
První díl zde.

Filmy s hvězdičkou jsou ty, u kterých jsem brečela.

STŘIHORUKÝ EDWARD


Moje milovaná dvojice Depp-Burton. Mám ráda všechny jejich filmy, ale Edward je opravdu taková srdcovka. Každý zákazník se mě v práci ptá, jestli jsem ten film viděla, a mně vlastně dochází, že ho nikdo z nich nepochopil. Tady absolutně nejde o Edwarda jako o kadeřníka, alespoň v tom hlavním smyslu ne, ale o poukázání na to, že člověk může být jiný a zaslouží si lásku, porozumění a přijetí stejně tak, jako každý jiný. Navíc právě tím, jak byl jiný, a jak nadpozemsky ho bez prakticky jediné změny výrazu Johnny ztvárnil, jsem si ho maximálně zamilovala, takže ten film se neminul účinkem. Protože tady není ta zrůda Edward, jak ho každý bere, ale právě oni všichni okolo. A kdo jiný by to dokázal udělat tak lidsky a zároveň kouzelně než Tim Burton a Johnny Depp. Vždycky vím, že se od nich dočkám něčeho významného a neobyčejného. A vlastně až teď jsem zjistila, že to byla jejich první spolupráce a hned takřka jejich nejlepší film? Smekám. Miluju tento Timův svět, který vytvořil, a díky jeho filmům mám pocit, že jsem ho součástí. Má svůj originální styl a vše tvoří jeden vyvážený celek. A tohle je tak poetický film. Strašně se mi líbí ty pohádkové motivy, i když to pohádka není, a k tomu tajemno, které jinak nemusím, ovšem Tim dokáže udělat i horor tak, že ho budu milovat.
Je to vlastně tak jednoduchý film s tak velkým úkolem. Dokáže okouzlit davy, ať už ty citlivé nebo cyniky. A jak mně bylo na konci n jednu stranu smutno, ačkoliv on byl jistě šťastnější. A já bych asi radši chtěla žít v jeho světě. A víte co? Miluju, když sněží. ♥


JANA EYROVÁ (2011) *


Příběh Jany Eyrové okouzlil a oslnil mé srdce už v knize. A to tak, že jsem bezprostředně po tom zhlédla všechny její filmové verze, které byly dosud natočeny - a že jich není málo. Dlouho jsem vybírala, které zprcování zvolit, nicméně toto nejnovější mám asi nejraději, už kvůli úžasné Mie a mému oblíbenci Michaelovi (ale nejlepší pan Rochester mého rdce je stejně Timothy Dlaton, tomu to žeru!). Dle mého je to jedno z nejlepších zpracování, protože je tam zachycená přesně ta skutečná atmosféra a prostředí tehdejší doby a celého příběhu, což z toho úplně sálá a mě to zaujalo na první pohled. A i když ten příběh znám zpaměti, dokázal mě uhranout. A to i díky hudbě, to je prostě přesně Jana. Místy jsem ani nedýchala, jak mě to pohltilo. U tohoto filmu sakra lituju, že jsem ho neviděla v kině. ZNadčasový příběh i snímek s geniální režií, hudbou, kamerou, herci, kostými a prostředím. Zkrátka ten příběh ve mně žije dál a i když se trochu bojím, jestli se někdo rozhodne pro další adaptaci, aby jich už nebylo moc a nebylo to přehnané, vžd ji s potěšením uvítám, protože Jana Eyrová je prostě srdeční záležitost, u které si přijdu jak v jiném světě.

PSÍ POSLÁNÍ *


Jakmile vyšla kniha, byla jsem v tom. Jakmile jsem si ji přečetla, byla jsem v tom. Jakmile se začal natáčet film, byla jsem v tom. Jakmile jsem ho zhlédla, byla jsem v tom. Zamilovala jsem se do nového filmu. Jako zarytému pejskaři se mi tento film ani nemůže nelíbit, ale kdo to bere jen jako "pejskařinu", omyl, přátelé! Kniha má své poslání a tento film ho ještě umocnil na plátně. Hraje na všechny možné city, které jen jako člověk dokážu cítit a projevit. A já si říká, akorát uf, to je masakr. Jeden z nejdojemnějších, nejcitlivějších, nejpřímějších, "nejobyčejnějších", nejsrdečnějších, nejmilejších a nejsosudovějších filmů za posledních několik let. A přesně to jsem věděla už při čtení knihy a šla jsem do kina tím, že si mezi desítkami cizích lidí oddaně, upřímně pobrečím. Jsem si jistá, že jsem trumfla všechny, protože jsem brečela hned po prvních pěti minutách asi a probrečela téměř celý film a nemohla jsem přestat. Je to citová a emocioální nejištěná bomba. Zanechalo to ve mně dojetí, lásku, optimismus, radost a dobrou náladu, ačkoliv mě to ranilo. Vždy jsem milovala filmy o zvířatech, zvláště pak o psech, a dlouhou dobu, odmalička byl můj nejoblíbenější film o nich Pejskové (už starý, ale milovala jsem ty zlaté retrívry!!), nicméně tento ho nejspíš překonal.Přijde mi to jako taková jedna velká rodina. Takhle to prostě mělo být a ten film to dokázal zobrazit a sdílet bravúrně, nepřehnaně a s povděkem. Plnohodnotně.

Je mi líto, že tento film provází ta mediální kauza, kterou jistě každý, kdo se o film zajímal, a nebo možná i ten, kdo ne, zaznamenal. Sama jsem nevěděla, co si o tom mám myslet, ale neodradilo mě to, a nezavrhla jsem ho. A jsem za to moc ráda. Prostě jsem ho chtěla vidět, takže bych se na něj pravděpodobně koukla tak jako tak. Vlastně jsem tomu nevěřila a nakonec se ukázalo, že to bylo jen vykonstruované. Sice si každý může napsat, co chce, já vím, přesto důkazy jsou a já jim věřím. A jestli někdo dá filmu odpad jen kvůli tomu, aniž by ho viděl, nebo si alespoň zjistil nějaké informace co, jak a proč se stalo, pardon, taková hodnocení já neberu.
Kdo psa má, bude souhlasně přikyvovat, kdo ne, bude si ho chtít pořídit. Hodnotím hlavně srdcem, ale o to tu přece jde, ne?

ROMEO A JULIE (1996)


Tady se prokáže má obliba klasik v novodobém podání. Narozdíl od zpracování z roku 1968, které mě absolutně nezaujalo, mírně nudilo a trochu jsem u něho v hodinách českého jazyka trpěla (a že jsem ho viděla hodněkrát!), tohle modernější pojetí mám moc ráda. Tohle je jeden z těch příkladů, kdy, přesto, že mám ráda staré filmy a klasiky, jsem ho nezkousla. Nevím, jestli je to herci, kamerou, dobou... ale celkově mi to vůbec nesedlo. Holt Leonardo má na mě asi lepší vliv. Ne... ale nejde tu o to snižovat ten klasický, ale o to vyzdvihnout tuto modernu. Možná jsem ten příběh díky tomu dřívějšímu zpracování neměla ráda a vytvořila si k němu jkousi averzi, ovšem tento film to zlomil a já ten (novodobější) příběh miluju. A pak má tento film také na svědomí Baz Luhrmann, který stojí za Moulin Rouge, takže co hcete víc? A Luhrmann kontra Shakespeare, to je prostě senzace. Já si myslím, že se to převedení do moderna povedlo a očarovalo mě to, nemůžu si pomoct. A když už vás nezaujme nic, tak herecké výkony Lea a Claire z něj dělají něco víc. Působí to na mě celé uceleně, něžně a ta stylizace je netradiční, zajímavá, využitá a mně se líbí a celé to spolu funguje. Možná, když Romeo najednou vytáhl pistoli, řekla jsem si aha, ale ono to tam patří, že mě to nakonec ani nepřekvapilo. A moje představivost je opravdu velká a objemná, takže proč ne. Je fakt, že zarytí klasici to budou hanit, ale pokud jste trochu odvážnější a nevadí vám lehká výstřednost, sedne vám to. To, co s Romeem a Julií dokázal Luhrmann udělat, je prostě originální, věrohodné, jediněčné a krásné, stojím si za tím a miluju to.

BLAFUJ JAKO BECKHAM


Tohle je tak truchu můj film z "dětství", ale mám ho ráda dodnes a dívám se na něj často. Pamatuji si, když jsem ho viděla poprvé, pustila nám ho učitelka na základní škole, když byl zbytek třídy na lyžáku, pak jsem ho viděla ještě jednou doma, a byla jsem v tom. S mou bývalou nejlepší kamarádkou jsme se do něj zamilovaly a je - byl to takový náš film, takže ho tu musím mít už kvůli nostalgii a vzpomínkám. Já vlastně ani nevím, co se mi na něm tak líbí, nikdy jsem neměla slabost pro fotbal, ale zkrátka to má něco, co mě baví, a to i po miliontém zhlédnutí. Přijde mi, že je to prostě něco jiného, neokoukaného, a neřeším tu zrovna kameru, režii nebo ostatní technické parametry, baví mě to tak, jak to je. Je to jeden z těch filmů, které jsem viděla tisíckrát a ještě tisíckrát, ne-li víckrát, ho uvidím a stále mě bude bavit. No a mladičký Jonathan Rhys-Meyers...

Když si čtu některé komentáře a názory, říkám si, že mám asi divný nekvalitní vkus, ale já už to tak mám, že většinou miluju ty filmy, které se ostatním nelíbí no. A tento film asi buď milujete, nebo nenávidíte. Já jsem první skupina.

LET'S DANCE 2 - STREET DANCE


Jestli to nevíte, tak mám slabost pro taneční filmy. Ze série Let's dance jsem viděla snad všechny a k tomu plno dalších, i když trochu slabších. Ovšem ten vůbec nejlepší je pro mě jednoznačně tento. Vždycky se mi líbil street dance - tanec ulice a dříve jsem poslouchala i něco málo z hiphopu a chtěla jsem vždycky tancovat. Nejde ani o ten příběh, jako o ten tanec, který mě ohromuje a říkám si, že bych to taky chtěla umět, protože, co si budeme nalhávat, námt těchto filmů je vesměs pokaždé stejný a mírně ohraný. Ale tady mi to zase přišlo takové novodobé. Teď to vyznělo až moc vznešeně, to zase ne, ale celkově ten styl filmu mi přišel ještě úplně neohraný a zaujal mě víc než jednička. Přesto, že je to drsnější tanec, nebo jak to říct, má to tu energii, šťávu a umí do toho dát cit. Nebo je to alespoň tak povedeně natočené. Rozhodně to má kvalitu z pohledu techniky, choreografie a uměleckého dojmu. Nicméně ta hudba, lidi a tanec nejdou úplně mimo mě, takže už jen proto takové hodnocení, jaké mám, a film bych jen tak nezatracovala.

SLUHA DVOU PÁNŮ


V tomto případě se nejedná o film, nýbrž o záznam divadelního představení, jenže já to zbožňuju a vlastně už to beru také jako film. Ale je fakt, že ta atmosféra divadla je nepopsatelná a nezaměnitelná, to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Každopádně je to dokonalé po všech stránkách, ačkoliv bez Miroslava Donutila by to nebylo, čím to je. Viděla jsem to milionkrát a stále mi to přijde boží, geniální a dokonalé a směju se u toho, jako bych to nikdy předtím neviděla. Přesto, že tam vystupuje několik našich nejlepších herců, je to především one man show Miroslava Donutila. On je pán! Nemám, co bych k tomu víc řekla a doporučuju to tou největší možnou dávkou doporučení, to musí bavit každého.

OPERACE SILVER A *

Dvoudílný televizní film, který si ale zaslouží mnohem víc, ne jen občasné uvedení v televizi. Trojice Švehlík, Trojan, Dvořák je herecký koncert, Vilhelmová a Issová jako dvě osudové ženy versus krutá doba protektorátu živé a tvárné a Jiří Strach je záruka kvality českého filmu, o tom už mě přesvědčil tolikrát. Něke jsem četla, že někdo zobrazil válečné parašutisty jako prosté lidi, ne hrdiny, a musím souhlasit. A nejen to je síla tohoto filmu.

Viděla jsem to v 9. třídě myslím jako ukázku k dějepisu a říkala jsem si, že to bude bez zájmu, jenže! Vůbec jsem nečekala, že mě to tak zaujme a osloví. Očekávala jsem spíš dokumentární film (nevěděla jsem, kdo tam hraje, o čem to je, nebo kdo to režíroval). Asi vás to takhle taky na první pohed nezaujme, ale nezavrhujte to hned jen proto, že je to český film. Jirka do toho zkrátka umí vnést něco, co z toho udělá naprostou bombu. Toto období je z historie a války asi mé úplně nejoblíbenější a tady naprosto precizně a maximální měrou zpracované, což mě přimělo se dívat a jsem za to ráda, jinak bych o hodně přišla. Je to silný příběh, který ve mně rozhodně mnohé zanechal a tyto události, zde tak lidsky znázorněné, jestli to vůbec jde, mě nikdy nenechají chladnou. Takže paní učitelko, děkuju za rozšíření obzorů nejen v dějepisu, nýbrž také ve filmografii.

SLUNCE, SENO...

Teď zabrousíme o 360 stupňů úplně jinam. Uvažovala jsem, jestli to tu také zmiňovat, ale bez Slunce, seno to prostě asi nejsem já.
Když se u nás doma řekne Slunce, seno, všichni si to spojují se mnou, tím jem známá. Miluju tuto trilogii už od dětství. Pravda, už se na to dívám méně, ale jinak to funguje stále dobře. Když pominu Titanic, z těch českých jsem žádný film neviděla tolikrát. Umím ho nazpaměť, doslova, a když říkám doslova, tak myslím doslova. Když se na to doma díváme, rodiče někdy vypnou zvuk a já to "dabuju". Zamilovala jsem si to už jako malá, dokonce jsem si na to hrála (ne, krávy jsem nedojila). Ono je vlastně zvláštní, co se na tom může líbit šesti, sedmiletému dítěti, táta to taky nechápe, nicméně jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek je, jak jsem každý den přišla domu ze školy, hodila batoh do kouta a pustila si na VHS Slunce, seno. Den co den. A klidně třikrát. Ani nevím, co na tom mám, ale jednoduše to ke mně patří. Je to klasika a lidé to stále milují. A já též. Prostě Škopková je moje láska, haha.

COPAK JE TO ZA VOJÁKA

Jak jsem psala v úvodu, mám ráda i české filmy a ano, máme plno kvalitních a hezkých filmů, ať si říká kdo chce, co chce. A tento sem prostě musím zařadit. Je to podobný případ jako předešlý film, i když jsem ho teda neviděla až tolikrát. Ale hodněkrát ano. Každopádně je to film, který když dávají v televizi, nikdy nevynechám. Kouba je prostě správný a pro Karla Rodena mám slabost, protože dokáže hrát i beze slov, ačkoliv tohle byla tehdy asi ještě jeho nejvýřečnější role. Vždycky se na to dívám s tátou, on vypráví svoje historky, baví mě to a je to takový příjemně strávený čas u oddychového, veselého a vtipného filmu. Jako oddychová má solidní zpracování a rozhodně pobaví, což je zásluha především herců, jak už jsem psala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sayuri | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 16:06 | Reagovat

Awr ehm.. polku filmov nepoznám :D Vlastne poznám a videla som len Edwarda a to bol teda pecka film! Filmy typu Slunce seno sa mi nepáčia, takže tie obchádzam a Let´s dance som tiež videla, ale teraz neviem ktorú časť :D

2 Eliss | Web | 16. dubna 2017 v 16:36 | Reagovat

Blafuj jako Beckham mám taky hodně ráda...

3 Hanyuu | Web | 16. dubna 2017 v 17:20 | Reagovat

Ta kauza se Psím posláním... Jo. Nejdřív jsem se taky nechala unést a někde na instagramu u někoho vyblila cosi jako naštvaný výkřik do tmy. Jenže pak jsem se nad tím zamyslela.
Někde jsem i četla, že ten pes byl celou dobu zvyklý skákat z druhého břehu a pak byl prostě jen značně vyvedený z míry. Ono to fakt nevypadalo úplně nejlíp, o tom žádná. Jenže víme my, jak to skutečně bylo? Nikdo z nás u toho nebyl, takže nemůžeme dělat žádné závěry.
Upřímně, myslím si, že v dřívějších letech probíhalo natáčení se zvířaty podstatně hůř. Mám holt (možná naivní) dojem, že v dnešní době se to přecijen už trochu někam posunulo, i proto, že se na zacházení se zvířaty dohlíží víc než dřív.
Ale film jsem ještě neviděla, mám to v plánu, tak se na něj moc těším (až ho někde vypirátím na netu :DDD)

4 Leri Goodness | Web | 16. dubna 2017 v 18:37 | Reagovat

Slunce seno je klasika českýho národa, ale tím každoročním opakováním už mě spíš leze tahle trilogie na nervy...

5 Irča | 17. dubna 2017 v 2:18 | Reagovat

6 Molly | Web | 20. dubna 2017 v 14:18 | Reagovat

Slunce seno na VHS si vzpomínám i já a škoda, že už VHSky nefrčí. Protože není lepší vzpomínka, než když jsem si sedla ke skříňce, kde jsme měli všechny kazety a já si vybírala film, na který se budu dívat. Titanic jsme měli taky na VHS a možná že bych to doma ještě někde našla. Nejlepší byly půjčovny VHS, spousty filmů, teď už jedeme všichni jen online a stahováním, maximálně jdeme do kina.

7 Ev. | Web | 26. dubna 2017 v 13:02 | Reagovat

Tolik skvělých filmů a věřím, že jsou skvělé i ty, co neznám nebo ty, které jsem zatím neviděla. Až budu mít chuť, něco si pustit, určitě zabrousím k tobě na blog.
Z tohohle seznamu je pro mě určitě největší srdcovka Blafuj jako Beckham, to jsem jako mladší naprosto milovala. Pak je to asi Střihoruký Edward, i když tam jsem na tom podobně jako s Titanicem. Hrozně dlouho jsem to neviděla.
A taky si stojím za tím, že i Češi umí natočit pořádný film. Hlavně ty starší filmy jsou většinou fajn a Slunce, seno je prostě klasika.

8 Ter | E-mail | Web | Středa v 11:03 | Reagovat

Konečně mám po zkouškovém a to znamená jediné, dohnat to co jsem za tu dobu nestíhala a udělat si i pár filmových odpolední. Z těchto filmů jsem viděla jen čtyři: Lets dance 2, Slunce seno..., Jana Eyrová a Střihoruký Edward. A to znamená jediné. Mám spoustu typů, na co koukat. :) Protože když už se dostaly do tvého seznamu, tak prostě musejí být dobré! :)
Jinak Eyrovou a Edwarda naprosto MI-LU-JI! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.