Mé oblíbené filmy #1

30. března 2017 v 9:30 | Lauralex |  O něčem pro něco
Mám otevřený svůj profil na Česko-Slovenské filmové databázi, koukám na svůj žebříček deseti nejoblíbenějších filmů a přemýšlím, jak jsem jich dokázala vybrat pouze deset. No, těžko, protože jsem ho několikrát měnila. Vždycky si říkám, jak je to omezující a nespravedlivé, pokaždé je mi strašně líto těch ostatních filmů, které se tam nedostaly, protože je taky miluju a zaslouží si být mezi nejlepšími. Navíc jak postupně přicházejí nové a nové filmy, je jich víc a víc. A proto jsem se rozhodla, že zkrátka vyberu všechny mé oblíbené filmy. Měla jsem připraveno dvacet filmů, jenže jsem se tak rozjela, že mi nestačil počet znaků, takže to musím rozdělit na etapy. Nicméně stálice na prvních příčkách zůstávají a vždy tam budou.

Dalo by se říct, že jsem takový filmový maniak a filmů jsem viděla tolik, že by mi na to nestačila ani stovka, ale na druhou stranu už mám takové své stálice, ke kterým se vracím, a i když jsem neviděla spoustu nových filmů, které mě lákají, stejně si nakonec většinou pustím ten starý, který ale tak miluju a je to pro mě záruka kvality. Taky se teď snažím chodit co nejvíce do kina, protože uvádějí opravdu zajímavé a dobré filmy, které už několikrát zapsaly mezi mé TOP filmy, a prostě miluju tu atmosféru a že si můžu vychutnat film na velkém plátně. Co se týká mého oblíbeného žánru, kromě hororů se dívám takřka na všechno. Miluju staré černobílé filmy, psycholigická témata až po silnou romantiku i české filmy, ale romantika, ať už v jakémkoliv podání, asi převládá, to je z toho nejspíš poznat.

Filmy s hvězdičkou jsou ty, u kterých jsem brečela (ne, opravdu není všude, i když to tak vypadá).

TITANIC *


Titanic má hrdě a právem první místo. Člověka, který ho neviděl, bychom hledali opravdu těžko, přesto vím, že takoví lidé jsou a myslím si, že přicházejí o jeden z nejúžasnějších a nejohromujících, nejen kinematografických zážitků. Je to ikona velkofilmů, která funguje stejně dobře jako kdysi a vůbec není banální. Je to můj absolutně nejoblíbenější film a miluju ho tak, že to ani nedokážu vysvětlit. Megafilm, který oslnil svět, na mě udělal neskutečný dojem, nadchl mě, zapsal se mi pod kůži a do srdce a zcela jsem mu propadla. Titanic zbožňuju už od svých tří let, kdy jsem ho viděla poprvé a naprosto mě uhranul, a od té doby jsem ho viděla nesčetněkrát a nikdy ho nepřestanu milovat. Umím ho nazpaměť a dokážu si ho pustit klidně dvakrát za sebou a pořád mě baví. Pokaždé je to strhující a pohlcující a já mám pocit něčeho neskutečného a fantastického. Má všechno, co má správný biják mít a co od filmu chci. Je to unikátní a velkolepý snímek nabitý láskou, humorem, dramatičností, autentičností a emocemi. Detailně zpracován, precizně natočen, má skvělé herecké obsazení, vynikající hudbu, dokonalé triky a technickou stránku vypreparovanou do posledního detailu, a já ho vždy sleduji se zatajeným dechem a mám pocit, jako bych na Titanicu doopravdy byla. Nikomu předtím ani potom se nepodařilo předvést něco tak brilantního a geniálního. Cameron je zkrátka mistr a oscarový režisér, které si právem zasloužil. Můžete si o tom myslet co chcete, ale filmařskou kvalitu bezpochyby má. A kdo to nevidí a označuje to pouze za další love story, nepochopil. Je to nezapomenutelný zážitek, kterému nemám co vytknout.

Vlastně už to pro mě není jen film, je to část mě. Nehodnotím ho jen z pohledu filmu, ale i z pohledu osobního významu. Hodně mi pomohl a hodně mě naučil. Vyzní to opravdu bláznivě a nesmyslně, ale Jack, Rose, Molly, pan Andrews a všechny postavy už jsou pro mě jako přátelé, ke kterým utíkám od reality. Zapomenu na svět kolem a nechám se unášet spolu s lodí. Je to už 20 let a já mám stále husí kůži jako poprvé. Pokaždé mi dá neskutečnou energii a pokaždé mi rve srdce. Někdo brečí na konci, no já brečím už na začátku. Měla jsem tu čest, vidět ho na velkém plátně s život hudbou a byl to jeden z mých největších zážitků v životě. A dala bych cokoliv za to, aby byl zase v kině, protože jsem ho v roce 2012 prošvihla. Ten film ve mně žije a už jen když se řekne TITANIC, celá se zachvěju. K Titanicu by se toho dalo napsat hodně, ovšem ještě lepší je ho vidět. Zamilujte se a prožijte příběh nejznámější lodi světa.
(více o něm budu mluvit ve videu, až přečtu knihu)

DLOUHÁ CESTA *


Je to sice už patnáct let starý film, ale můj druhý nejoblíbenější a stále ho miluju. I když bych to neměla říkat a cítím se kvůli tomu provinile, možná je i romantičtější než Titanic. Je tak lidský, laskavý, srdcervoucí, niterný, citlivý, dojemný a láskyplný a není to další klišé. A to hlavně proto, že ho má pod křídly Nicholas Sparks, respektive on napsal knihu, předlohu filmu, Nezapomenutelná cesta. Z toho důvodu jsem věděla, že to nebude hloupá a bezduchá červená knihovna, k čemuž dnešní filmy ve snaze napodobit a zapůsobit často inklinují. Já mám ráda romantické filmy, vlastně asi je to můj nejoblíbenější žánr, ano, ale musí to být inteligentní a lidské, a to přesně je Nicholas. Vypadá to sice jako klasický příběh o zamilované dvojici, který každý předpokládá a kterých už bylo tolik, kdo by to neznal, nicméně to není jen další laciný americký film. Má v sobě něco, co ho odlišuje, co člověka chytne za srdce a staví ho mezi jedny z nejromantičtějších filmů. Má srdce a nic nepředstírá. Je to podáno citlivě, přirozeně a nevinně. Hlavním důvodem, proč ten film tolik miluju je, že tu jde o čistou, upřímnou lásku, v tu já totiž věřím. A tady nejde jen o lásku mileneckou, o lásku mezi dvěma zprvu naprosto odlišnými lidmi, jedná se o lásku jako emoci. Tak jednoduchá a přitom tak prostá, podstatná a neskutečná věc emoce. Věřím totiž v lásku. Nevěřím sice v Boha, ale pokud, tak právě láska je pro mě takovým mým Bohem. Našla jsem v ní smysl života, krásu, základ a bezprostřednost světa, sebe a ukázala mi, o čem to tu všechno doopravdy je. A všechno to je podle mě právě v tomto filmu. Tady vidíte, co všechno s vámi láska udělá. Obětovali byste cokoliv. Nakonec i vlastní život.

Tento film splňuje všechno. Vtip, lásku, drama, radost, bolest... život. Pokud máte rádi romantické filmy, je to pro vás to pravé. A bez kapesníků se snad ani nedívejte.

SNÍDANĚ U TIFFANYHO


Jedna z mých srdečních záležitostí a právě jeden z těch filmů, který bez přemýšlení přepsal můj žebříček nejoblíbenějších filmů. Nejdřív jsem se trochu bála, že mě to jakožto starý snímek nebude bavit, ovšem zaujal mě, jak jsem to ani neočekávala, zamilovala jsem si ho okamžitě a rozhodně patří k těm nejlepším, co jsem kdy viděla. A hned jsem věděla, že ho musím vidět znovu. Celý film stojí na jedné herečce a sice na Audrey Hepburn, mé lásce, a v mém žebříčku rozhodně nemůže chybět. Ano, miluju ten film především kvůli ní, ale ona je ikona své generace, takové už dnes nenajdete, i kdybyste hledali sebevíc. A myslím, že jen díky ní je film tím, čím je, ona mu dodává šmrnc a eleganci, bez ní by to nebylo o ničem. Působilo to na mě tak, jako by to snad ani nehrála, ale prožila. A hlavně mi Audrey jakožto Holly neskutečně přirostla k srdciTento film je jeden ze skvostů, který by měl každý vidět. Je nadčasový, výjimečný, promyšlený, klasický, originální a dobře natočený - a to všechno dohromad je prostě záruka kvality. Nemám, co bych vytkla.
A "Nechci tě zavřít do klece, chci tě milovat" je stejně nejromantičtější hláška vůbec.

NĚKDO TO RÁD HORKÉ


Ačkoliv mám ráda staré filmy, někdy mě to trochu odrazuje a nakonec se na ně ani nepodívám. Možná i proto, že je to označováno jako muzikál. A přesně tak to bylo s tímto filmem, a to i přesto, že mám slabost pro Marilyn, a já si teď jenom říkám, proč jsem se na to, proboha, nepodívala dřív? Já jsem se na to vlastně několikrát zkoušela dívat, ale ten pomalejší začátek mě moc nebavil, takže jsem to nikdy nedokoukala, tudíž by mě nikdy nenapadlo, že mě to bude tak bavit. Poprvé jsem ho viděla o loňských Vánocích a naprosto jsem se do něho zamilovala, a to tak, že se okamžitě zapsal mezi mých 10 nejoblíbenějších filmů. Nikdy na to nezapomenu, protože mě to úplně pohltilo. Stala se z toho jakási tradice, na kterou se budu dívat nejen každé Vánoce. Je to boží, geniální a jedinečné. Tohle je podle mě pravé, adekvátní a exaktní označení komedie v pravém smyslu slova. To, co se dneska točí, už jsou jen lehké napodobeniny a pokus o něco vtipného, ačkoliv neříkám, že dobré komedie nejsou. Ovšem tohle je snad komedie komedií. Klasika klasik. Mně se dlouho nestalo, že bych se u filmu tak bavila a smála se nahlas. A hlavně, abych nechtěla, aby film skončil. Perfektní, promyšlené, inteligentní, nenásilné dialogy, které zůstanou nesmrtelné, stejně jako tento film, a právě to je jeho síla. Řekla bych, že se nikdy neokouká a bude bavit další a další generace, jako i ty stávající, a to už dnes dokáže málokterý film. V té době to byli opravdu herci a taková generace už se dnes nerodí. Za mě je to opravdový, poctivý a kultovní film, který kdo neviděl, o hodně přišel.

PRÁZDNINY


Jedná se spíš o vánoční film, ale já ho mám celkově strašně ráda a podívám se na něj v jakékoliv roční době. Pokaždé mi zlepší náladu a odpočinu si u něj. Výborně pojatá a obsazená romantická komedie. Příjemné prostředí se sympatickými hrdiny. Pokud bych si měla vybírat filmy podle hereckého obsazení, tohle je trefa do černého. Božská Kate, britský Jude, nejkomičtější Jack a... prostě věčně blonďatá Cameron. Postavy jsou napsány hercům přímo na tělo a právě oni pozvedávají jeho úroveň. Ale nenechte se zmást, není to běžná romantická komedie. Není to umělé a mě to prostě baví. Myslím, že v tomto žánru je to nadprůměrné. Je to vtipné, zábavné, milé, kouzelné, romantické i dojímavé. Zasmějete se i vám ukápne slza. Takový klasický námět a příběh podaný nevšedně a moderně. A to vše doplněno nádhernou hudbou Hanse Zimmera, co chtít víc? Zkrátka tomu nic nechybí.

S oblibou jí říkám moje Láska nebeská, protože se všichni dívají na ni a já mám Prázdniny. Navíc srovnávat tyto dva filmy, které podle mě nemají nic společného, je trochu nemístné. Podle mě tento film je ještě lepší. A to potvrzuje i to, že už se na něj dívám skoro deset let pravidelně každé Vánoce.

NEŽ JSEM TĚ POZNALA *


Toto je jedna ze vzácných výjimek, kdy jsem jako první viděla film a až potom četla knihu, protože jsem to nestihla, nicméně já filmy a knihy odděluju a nespojuju si to, takže mi to ve výsledku vůbec nevadí. Podle mého názoru, i když režisér má předlohu, které se drží, nebo by aspoň měl, stejně je to každé samostatná věc a to hlavní je vždycky kniha, takže film nikdy nemůže být lepší. Že zbožňuju knihu víte, k tomu bych se teď úplně nevyjadřovala, každopádně kdybych to měla srovnat, tento film je velmi dobře pojmut a zpracován a je to opravdu věrné a od knihy se to příliš neliší. A ano, tohle je přesně můj vkus. Čistá romantika, ale s duší, životem a bez happy endu (i když jak se to vezme). Tváří se to na povrch sladce, ale v hloubce je to svěží, drsné a snad i trochu cynické. Skvěle kombinuje jemný humor s vážnými momenty, což z něj nedělá nic laciného, a právě to ho odlišuje od tolika romantických filmů, které jsem viděla. Je to něčím nabité. Já mám sice ráda romantiku, ale potřebuju v tom mít nějaké drama a zvrat, který třeba ani nečekám, musí mi to hrát na city a můžu nad tím přemýšlet a něco si z toho vzít. A to ten film splnil. Hodně tomu nahrává hlavní dvojice a nedokážu si tam představit nikoho jiného. Miluju Sama Claflina, což potvrdí i další film, a ačkoliv Hra o trůny mě nijak zvlášť nezaujala, Emilii Clark naprosto žeru. Nikdy by mě nenapadlo, že když se spojí tito dva, vznikne z toho něco tak půvabného a laskavého, přesto, že film je spíše smutný. Oba jsou naprosto přirození a skvěle jim to spolu ladí. Sam Willa ztvárnil přesně tak, jak jsem si ho představovala, a Emilia se pro Louisu snad narodila. Prostě jim to věříte. A jako vidět Sama brečet, to mi zlomilo srdce.

A máte někdy takové zvláštní pocity... víte, když na vás něco zapůsobí, že o tom musíte dlouho přemýšlet, něco to ve vás zanechá a dává vám to takový zvláštní pocit života... Tak přesně to se mi stalo po zhlédnutí tohoto filmu a ještě dlouho po návštěvě kina jsem to měla živě v hlavě a nedokázala na to zapomenout.

S LÁSKOU, ROSIE *


Zatím se všechny filmy nesou v témže romantičtějším duchu, takže tento film nebude výjimkou. Romantických filmů - romantických komedií - je nepočítaně, označuje se tak každý druhý film, ovšem těch kvalitních už je minimum. Dlouho jsem na žádný takový dobrý film, který by mě upoutal, nenarazila. A to se změnilo po tom, co jsem před dvěma lety zhlédla S láskou, Rosie. Okamžitě, jak film začal, jsem věděla, že se mi to bude líbit a že to bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Dlouho se mi nestalo, abych se po návštěvě kina chtěla na film podívat i podruhé a potřetí. Ani na chvíli jsem se nenudila, film mi uběhl strašně rychle a nakonec mi bylo i líto, že skončil. Podle popisu jsem měla trochu obavy, aby to nebyla další plytká slátanina - dva nejlepší kamarádi, co se do sebe zamilují, která se ztratí mezi stovkou dalších, ale hned jsem věděla, že tohle není ten případ a opravdu mě to mile překvapilo. Vlastně jsem nadšená. Trochu předvídatelné, avšak jiné, nápadité a dynamické, nestojí to na místě. Ten rozdíl od ostatních romantických filmů, kde je jasné už od první minuty, jak to dopadne, tady sice víceméně taky, je ten, že i tak jsem tam cítila to možné co kdyby. Má to všechno, co to mít má a co se mi na takových filmech líbí, plus něco navíc. Dokáže to pobavt i dojmout a zaujmout. A úžasné herecké obsazení a mé první setkání se Samem. Mají mezi sebou takovou specifickou chemii a drží celý film. A já se prostě dívám a hodnotím srdcem. Jsem zkrátka romantička a srdce zvítězilo. A na tento film je radost se dívat. Takže pokud máte aspoň trochu rádi romantické filmy s lehkým humorem, tohle je ten pravý film.

A plus je ještě výborný soundtrack. Jen když si na ten film vzpomenu, začnu si zpívat "Fuck yoooou...".
Jo, a prosím vás, nekoukejte se s dabingem. Pro zajímavost jsem si ho poslechla a nevydržela jsem to ani 10 minut. Otřesné.

COLLATERAL BEAUTY: DRUHÁ ŠANCE *


Jeden z mých životních a rozsekávajících filmů, jak jim říkám. Mám ráda filmy, které hrají na emoce, a tohle je přesně jeden takový. Psala jsem na něj i recenzi, takže to asi řeknu ještě jednou, protože ten film za to opravdu stojí a zaslouží si to. Pro mě to byl nejočekávanější film minulého roku a byla jsem si jím tak jistá, že jsem ho vlastně zařadila mezi mé nejoblíbenější filmy ještě předtím, než jsem ho viděla. Nejdříve jsem ho registrovala jen kvůli Kate, ale jakmile jsem viděla trailer a vůbec celou pointu filmu, věděla jsem, že budu svědkem něčeho geniálního, exkluzivního, ojedinělého a mocného. A bylo tomu tak, možná ještě víc než to. Naprosto mě to uhranulo a nejen, že má očekávání to splnilo, ale zcela je to předčilo. To jediné, na co jsem po zhlédnutí dokázala myslet, je najití krásy života a vlastně mě ten film stále provází každodenním životem a obohacuje, což asi zatím dokázal jen Titanic.

Jsou filmy, které pohltí mou duši, dají mi sílu a mám nutkání změnit život - a tohle je jeden z nich. S tím rozdílem, že u tohoto filmu ty pocity trvají a jsou čím dál více silnější. Je to vlastně taková moje životní filozofie převedena na plátno, taková symbióza mezi tím, co vím a co cítím, rozhodně mi to něco dalo, v něčem jsem se znovu ještě více utvrdila a něco si z toho odnesu a budu se podle toho snažit žít. Nedokážu to popsat, jsou to jen míhavé, až téměř nezachytitelné okamžiky, slova, výrazy, emoce, kterých vy si třeba ani nevšimnete, nicméně pro mě to znamenalo hodně. Cítila jsem, jako by mi to promluvilo z duše. To je přesně to, co jsem hledala. To, co se snažím celý život vyjádřit. A teď to ten film udělal za mě.

Troufám si říct, že takový film tu ještě nebyl, nebo aspoň já o něm nevím. Ten příběh je sice smutný až depresivní a od začátku tušíte, že bude něco špatně, přesto má v sobě nadhled, krásu, ukrytou radost a jakési požehnání a naději, přesně jak apeluje. Protože ten konec mě dostal. A to hlavně proto, že jsem to nečekala. A to je to, co dělá dobrý film dobrým filmem. Dlouho mě žádný film takhle neodrovnal, jestli vůbec. Věděla jsem, že budu brečet, že to nezvládnu, ale nečekala jsem, že to bude až tak intenzivní. Probrečela jsem téměř celý film a upřímně, takhle jsem nebrečela snad ani u Titanicu. A stále se mi chce plakat. Rozložilo mě to na kousíčky, zabilo mě to, a to jen proto, aby mě to pak zase poskládalo dohromady. A vlastně to je celá myšlenka toho filmu. A pokaždé, když se na ten film podívám, najdu opět tu životní cestu, kterou se snažím následovat. Ten film prostě musíte prožít.

Pro mě jednoznačně nejlepší film loňského roku a možná i za posledních několik let vůbec. A pokud věříte třeba alespoň v jednu hodnotu - Lásku, Čas nebo Smrt, proboha, tohle musíte vidět.

CHARLIEHO MALÁ TAJEMSTVÍ



Asi jsem nikdy neviděla věrnější a kvalitnější zpracování knižní předlohy. Kniha je jedna z mých životních a film také. Vlastně mě trochu vadí to označení romantický film, protože tohle... tohle je život. A hodí se mi na tom jenom jedno slovo: pecka. Podání tak silného příběhu, aby ho pochopili a prožili i teenageři. Ne, druhý takový film opravdu není. Já to možná beru trochu jinak, protože v tom vidím sebe a našla jsem se v tom jako ještě nikde asi, ale právě mám pocit, že to tak působí i na ostatní, pro které je to třeba "jen" film. A to je prostě ohromné a mimořádné. Příběh plný emocí, který vás nenechá sedět v koutě. Jako bych od toho filmu dostala šanci. Jak už jsem říkala o knize, je těžké, zhodnotit a vyjádřit, co pro mne film znamená a jak jsem se při něm cítila, protože je to v podstatě jakási katarze a musela bych popsat svoje nejhlubší nitro a to vážně nesvedu. Upřímně mě to zasáhlo. Ale film nestojí jen na příběhu, ale především na hercích, a to, co tady Logan předvedl... no já jsem jenom seděla a čuměla. Nechápu, jak to udělal, ale dokázal Charlieho převést z mé mysli do reality přesně tak, jak je, do nejmenšího detailu, to jsem snad ještě neviděla. Z filmů, co znám, je to ohledně tohoto tématu nejlépe podaný a pojatý film.

MOULIN ROUGE *



Pravda. Krása. Svoboda. Láska. Tato čtyři slova naprosto stačí k tomu, abych vyjádřila, jak moc a proč miluju tento film. Já nějak ani nemám slova, ale jsem do toho filmu naprosto zamilovaná a jsem jím pohlcena. Dívala jsem se na něj zrovna o víkendu a neustále cítím uvnitř i navenek tu intenzitu a nádheru těch slov na začátku. Mám vždy jedno jedno období, kdy jsem posedlá nějakým filmem a nadchnu se pro něj (kromě Titanicu, tím jsem posedlá doživotně), a momentálně je to právě Moulin Rouge. Tak epický příběh se skoro až heroickými výkony. Film, na který nezapomenu a který mi zní v uších.

Popravdě se na muzikály zrovna moc nedívám a ani jsem jich tedy moc neviděla, ale ani ne proto, že by mě nebavily, miluju hudbu a je to jedna z věcí, bez kterých nedokážu žít, jenže natočit opravdu kvalitní, vkusný, smysluplný a neuřvaný muzikál je v dnešní době zázrak. A Moulin Rouge je právě ten zázrak. Líbí se mi, když má i muzikál příběh, který mě ohromí, a nejde jen o hudbu. A vlastně jsem lepší muzikálový film neviděla (nechci to nazývat čistě muzikál). Je to víc než jen muzikál a mám z něj husí kůži pokaždé. Dokonalá režie + strhující herecké výkony + božská hudba = excelentní film jménem MOULIN ROUGE. Je to pastva pro oči i uši. Vizuální podívaná, která září jako diamant na krku Satine. Má to vášeň, touhu, emoce, energii, osudovou lásku a je to i trochu bláznivé. Ať se stane cokoliv.

A o nic méně podstatnější důvod, proč ten film tak miluju a oslavuju, a jeden z nejsilnějších článků filmu je fenomenální soundtrack, mnohdy lepší než originál. Naprosto, ale naprosto zbožňuju Ewanův hlas a nikdy mě nepřestane ohromovat. Jeho hlas je, bože, tak orfasmický úplně, uá. To, že je dokonalý herec, jsem věděla, ne jen tak ho mám mezi deseti nejoblíbenějšími herci, ale že disponuje i tak nezaměnitelným hlasem mi vyrazilo dech. Asi nikdy nepochopím, jak někdo, navíc chlap, může mít takový božský hlas. A upřímně nechápu, proč s tím něco nedělá, já bych ho dokázala poslouchat od rána do večera, a jak to, že za tuto roli nedostal Oscara. Když ne on, tak kdo, pane bože? Vlastně jsem tu hudbu znala už před tím, než jsem film viděla, a pak mi to jednou nedalo, podívala jsem se a ve spojení tohoto všeho mě to překvapilo a nečekaně šokovalo - v tom nejlepším. Nevím, jestli jsem něco takového od dob Titanicu viděla a zažila. A ne, nevyléčil jsi mou posedlost láskou. Naopak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka | E-mail | Web | 30. března 2017 v 15:29 | Reagovat

Krásné typy, Dlouhou cestu jsem viděla kdysi a úplně jsem na ten film zapomněla, takže mám jasný plán na dnešní večer. :-) I Collateral beauty vypadá zajímavě, tak jsem zvědavá, jak se mi budou líbit. Jinak já jsem v poslední době taky cíťa a každá romanťárna mě rozbrečí, třeba zrovna Než jsem tě poznala, to jsem bulela jak želva... Nebo u Hvězdy nám nepřály. :-D

2 Eliss | Web | 30. března 2017 v 16:36 | Reagovat

Neviděla jsem ani jeden :)

3 Džejní | Web | 31. března 2017 v 16:45 | Reagovat

o filme Prazdniny som tusim este nikdy nepocula, ale vyzera fakt dobre. vdaka za tip :)

4 Vědmi | Web | 1. dubna 2017 v 23:54 | Reagovat

Někdo to rád horké jsem viděla před šesti lety zpracované divadelně. To byla paráda :D Všechno stylově černobílé, a kulisy vypadaly úplně jako od Roye Lichtensteina :D
Ah, a Moulin Rouge... ten úplně miluju pro tu jeho celkovou barevnost a nádhernou "přeplácanost" :D

5 Ev. | Web | 5. dubna 2017 v 22:49 | Reagovat

Titanic jsem sice už pár let neviděla, ale vždycky mě totálně rozloží. Jsem schopná ho probrečet snad celý, od začátku až do konce, kde je to snad nejhorší. A nejde jenom o to, vždycky ve mě vyvolával takové smíšené pocity štěstí i smutku zároveň.
Dlouhou cestu jsem neviděla, ale určitě se na ni jednou podívám, protože romantiku já mám ráda a ještě víc mám ráda, když je něčím jiná než obvykle.
Breakfast at Tiffany's a Some Like It Hot znám opravdu jen podle jména, protože mě u většiny starších filmů odradí právě rok natočení. Nevím proč, ale vždy, když je film starší, tak se mi do něj prostě nějak nechce, protože mám pocit, že by mě to nebavilo. Možná tak přicházím o spoustu zajímavých a kvalitních filmů, ale třeba až budu trochu starší, tak se k nim dostanu...
Prázdniny mi teda neříkají vůbec nic a Než jsem tě poznala se mi prostě nějak nelíbilo. Nevím proč, ale ten film mi vůbec nesednul.
S láskou, Rosie je už o něco lepší :D Za mě moc pěknej film.
Četla jsem tvoji recenzi na Collateral Beauty, ale ještě jsem to neviděla. Myslím, že bych to měla co nejrychleji napravit. Willa Smitha mám ráda. Nějaký čas zpátky jsem viděla film Sedm životů, kde hraje Will hlavní roli a můžu doporučit, pokud jsi ještě neviděla.
Charlieho malá tajemství mě vůbec nebavili. Celkově už od začátku mě to nezaujalo, možná jsem jen měla špatnou náladu, ale chystám se v dohledné době na knížku a pokusím se zahnat pocity z toho filmu a nahlížet na to trochu jinak.
Muzikály opravdu nemusím, dokonce hodně nemám ráda, když se ve filmu, respektive v seriálu, zpívá. Něco mi říká, že Moulin Rouge opravdu pro mě nebude.

6 violetnikol | Web | 5. dubna 2017 v 22:50 | Reagovat

Asi je to trapné, ale Titanic jsem také ještě neviděla - nejspíš moc klišé.

Jinak koukala jsem na Tvůj horní box a vypadá to, že toho máme hodně společného, máme stejný typ osobnosti a docela dost věcí se nám oběma líbí, to je super!

7 Lauralex | Web | 5. dubna 2017 v 23:36 | Reagovat

[1]: Čoveče, já brečím u všeho, ale Hvězdy nám nepřály, to se mnou neudělalo vůbec nic, já se u toho spíš smála. A celkově se mi ten film zrovna nelíbil.

[3]: Podívej. Je to fakt milý, oddechový film, ale má myšlenku. ;)

[4]: Ano, Moulin Rouge je prostě "crejzy", a (nejen proto) ho miluju. :)

[5]: Fakt? S Titanicem jsi mě překvapila, ale udělalo mi to radost. :)
S těmi starými filmy to mám stejně, ale tohle jsou právě ty dvě výjimky, které za to rozhodně stojí a já jsem moc ráda, že jsem se na ně podívala. A můžu se na ně dívat pořád.
Ale on Moulin Rouge je vážně právě úplně jiný muzikál. Mně to označení muzikál ani nejde s tím dohromady, jak jsem psala. Ale kdyby mi to napsal někdo jiný, asi by mě to vůči tomu filmu naštvalo, ale jo, je fakt, že tenhle film asi nebude pro tebe. :D Ale kdo ví, nemám ráda předsudky, ale přece jenom tě trochu znám. :D

[6]: Trapné to není, jen je to obrovská škoda. :(

8 Michelle | Web | 8. dubna 2017 v 19:19 | Reagovat

Mezi moje nejoblíbenější patří rozhodně taky S láskou Rosie,  Než jsem tě poznala a Charlieho malá tajemtsví, samozřejmě :D. A čekala jsem, že budou i tvoje :D.
Taky mám pro Sama slabost, právě v těhle dvou filmech jsem si ho naprosto zamilovala a je fakt, že s Emilií měli naprosto skvělou chemii! :3.
Stydím se ale neviděla jsem ani jeden starší film klasiku, co máš na seznamu. Ale chystám se, vážně :D. Na cestě jsem viděla, ale moc mě to nezaujalo, od Sparkse mám radši POslední píseň a samozřejmě Zapisník jedné lásky. Knížky jsem nečetla ale filmy miluju! :3
Rozhodně Eda doporučuju,jak už jistě víš :D

9 Sayuri | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 16:08 | Reagovat

Z týchto toho tiež poznám málo, vlastne iba Titanic som videla a celkom sa mi páčil.
Filmy typu S láskou Rosie, Než som ťa poznala atd sa mi nejako nepáčia.Ani neviem prečo, čítala som síce knihu Než som ťa poznala, ale ani ona ma nejako nezaujala.
A ešte som zabudla Snídane u Tiffanyho sme videli v škole po taliansky a bol to na svoju dobu super film.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.