Ježíšku můj

12. prosince 2016 v 14:00 | Lauralex |  O něčem pro něco
UPOZORNĚNÍ: Nejsem věřící a nepíšu Bohu. Píšu Ježíškovi. Ani Ježíši, ani Bohu, Ježíškovi.

Milý Ježíšku,
je to už několik let, co jsem ti naposledy psala. Chybí mi to. Povím ti (i vám) něco, co už jistě dávno víš. Duchem a podstatou Vánoc je dávání, aniž bychom očekávali, že dostaneme. A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že ty opravdové dárky v žádném obchodě nekoupím a to, co je důležité, je v našich srdcích. Kouzlo Vánoc totiž není v dárcích, ale v jeho přítomnosti. A nakonec přijdete na to, že to, o čem Vánoce doopravdy jsou, je právě Kristus (ať už jste nebo nejste věřící).

Jsi to přece ty, kdo vždy nezištně a laskavě plní všechna naše přání, mnohdy aniž bychom tě prosili. Tohle jsou mé dárky, které si přeji k Vánocům. Prosím, vlož je do mého srdce. To je vše, oč tě žádám.



Víš, proč po tom všem jsem stále naživu? Protože pokud je láska pravdou, počká. A já zvolila lásku. A pokud bych tě mohla žádat jen o jednu jedinou věc, tak právě nekonečnou lásku pro všechny. Je pro mě Bohem, tebou, a nikdy jsem v ní nepřestala věřit. Dala smysl mému bytí a já jí obětovala svůj život. A jsem přesvědčena, že to bylo mé nejlepší rozhodnutí. Kdyby totiž ve světě vládla láska, nemusely by existovat žádné zákony. Od ní se vše odvíjí, protože kde je láska, tam je dobro. Dělá nás lepšími. A zaslouží si ji všichni. Ano, je krásné milovat, ale to, co skutečně všichni nejvíce potřebují, je být milováni. Máš lásku, pro všechny, souhlasíš s ní, rozdávej ji upřímně, stačí jenom chtít. A já vím, že chceš.

Není to tak dlouho, co se mé srdce rozpadlo na kousky, ale o tom už jsem ti říkala. Upřímně mi to ublížilo a cítila jsem naprostou prázdnotu. Ztratila jsem i ten poslední kousek naděje, i když vlastně žádná nebyla. Věděl jsi to, že? Všichni to věděli. Můj mozek to ví, ale moje srdce není připraveno. Neustále jsem se ptala na důvody a příčiny, jenže opravdová otázka, na kterou se ptám, zní, jestli někdo dokáže milovat mé skutečné já? Ne perfektní osobu, kterou chtějí, abych byla, ne představy, které o mně mají, ale toho, kdo opravdu jsem? Ovšem nakonec stejně chceme být zachránění tím, kdo nám nejvíc ublížil. Nikdy jsem netušila, jak moc můžu cítit své srdce, dokud se nezlomilo. Byl jsi někdy tak zlomený, že to fyzicky bolelo až uvnitř? Prosím, abych měla opět čisté srdce. Abych se mohla zhluboka nadechnout a podívat se na svět, aniž by mé srdce bylo někde jnde než mé tělo.

Už několikrát, ačkoliv jsem byla na pokraji sil a nevěřila v žádné zlepšení, jsi mi ukázal, že mám naději, že ještě není můj čas. Úzkosti a deprese se dějí, když si myslím, že je konečně vše v pořádku. Vím, že jsem si nevybrala být "nemocná", ale stále mám pocit, jako by to byla moje chyba. Ale pak mi připomeneš dýchej, jsi silná. A věřím, že při mně budeš stát, že mi dáš tu každodenní víru, kterou tolik potřebuji. Nikdy to nebude jednoduché, ale může to být jednodušší. Budu se cítit lépe. Možná ne teď, ale budu. Jen se zatím akorát udržuji při životě, dokud nebudu znovu naživu. Málo za málem. Den za dnem.

Udělala jsem asi milion chyb, a právě ty to víš nejlíp, ale kdo ne. Mé minulé chyby jsou určeny pro mne, aby mne posílily, nedefinují mne. Možná jsem nebyla vždy tím nejlepším člověkem, vždycky můžeme být lepší, to připomínáš nám všem, ale přísahám, že jsem vždy dělala, jak nejlépe cítím a dokážu. Přesto doufám v odpuštění mých hříchů. Učil jsi mě, že co dám, to dostanu, a já se tím řídím. Sice to funguje pouze jednostranně, nicméně se nikdy nesnížím k tomu, abych se chovala jako ostatní. Stále jsem oddaná dobru a ty mi ho třeba jednou vrátíš.

Už jsem na to přišla. Uvědomění si své podstaty. O tom to tady je. O mně, o nikom jiném. Bojujeme spolu sice za to, aby lidi nekoukali na vzhled, měli se rádi a vážili si toho, jaký je člověk uvnitř. Jenže jsem to vlastně sama nedělala. Řešila jsem předně to, jestli jsem nebo nejsem tlustá. Po všech těch ranách a životních zkouškách už se na sebe nedokážu podívat čistě a beztrestně. Postupně se snažím přijmout a mít ráda sama sebe a byla bych moc ráda, kdybys mi v tom pomohl. Poznat, že být je jednoduché. Protože stejně mi nemůže nikdo pomoct, ani ty, dokud se nebudu mít ráda já sama.

Nejsem sice věřící, na to jsem toho prožila až moc a není to pro mne reálné, nikdy jsem k tomu nebyla vedena, ani jsem k tomu nedospěla a moje myšlení a přesvědčení to zkrátka popírá, ale věřím, že je tu něco jiného, něco v nás, co každý vnímá po svém. V jakéhosi našeho vlastního Boha. Nějaká ta vnitřní síla, kterou si uvědomíme, když ji potřebujeme, takové to, co nás provází. A chtěla bych to více následovat, více v to věřit a více to milovat. To, co nás vede po té naší cestě, kterou jsme se vydali a kterou jsme si vybrali.

Jen ty to víš, občas si večer povídám s mými anděly. Nevím, proč mám ráda zrovna anděly, ale mám. Ty jistě také. Víš, jak to na světě chodí a ne vždy je vše upřímné a dobré, proto bych chtěla stále mít důvěru ve tvé sliby. Vím, že nejsi jen nade mnou, nacházím tě všude kolem. A proto prosím tebe i anděly za lidi dobré vůle, za rodinu a za mé přátele. Vkládám je pod tvá křídla. Věřím, že je ochráníš.

Asi toho nechci zrovna nejméně, ale vím, že tu moc máš jen ty. Důvěřuju ti. Doufám, že mě vyslyšíš.
S úctou a láskou,
Veronika.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dennisvet | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 15:37 | Reagovat

Ahoj!
Tvůj článek mě úplně odrovnal! Líbí se mi tvůj pohled na svět, i když jsi nevěřící (jako já:)). Celé to bylo takové upřímné, že to prostě nejde jinak popsat: úžasné!
Chtěla bych tě nakonec poprosit, koukneš se prosím ke mně na blog? Teprve začínám, ale neměla bys zajem o spolupráci?:)
Měj se hezky,
Nianaa8

www.dennisvet.blog.cz

2 Asterius | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 13:03 | Reagovat

To vypadá opravdu skoro, jakoby to psala nějaká křesťanka (čisté srdce, odpuštění hříchů). Akorát na konci jsi to zabila, že tu celou víru, to všechno, co jsi napsala, popíráš. To opravdu nechápu, máš ve svém srdci rozpor.
Napsané je to tedy hezky, až na tu věc o nějakém bohu v každém člověku. To je hloupost. Pokud bys přijala, že Pán Ježíš je pravý Bůh, tak je to někdo podstatně jiný, než člověk. A protože Pán Bůh je láska a nekonečné dobro, tak je evidentní, že nemůže být totožný s člověkem. To by to na světě muselo vypadat jinak.
Na druhou stranu bych mohl souhlasit, že v každém z nás je jakýsi malý plamen lásky od našeho Stvořitele, to, co nás vede k dobru.

3 Lauralex | Web | 13. prosince 2016 v 15:43 | Reagovat

[1]: Děkuju za pochvalu.
Nejsem si úplně jistá, co a v čem spočívá tvá spolupráce, ale obávám se, že nechci

[2]: Rozporů ve svém srdci mám plno, to mi věř. Nic jsem nezabila, prostě to tak cítím. Ale jestli sis neuvědomil, píšu Ježíškovi, ne Bohu, to je zásadní rozdíl. Bůh pro mne není reálný a nevěřím v jeho existenci, necítím k němu nic, kdežto Ježíšek je jakási neviditelná bytost, anděl, ve kterého věří děti a svým způsobem někdy i dospělí.

Každý, kdo měl někdy zlomené srdce ví, že je v nepořádku a chtěl by ho mít opět zase čisté, na tom nevidím nic zásadně náboženského. A odpuštění mých hříchu je třeba jen jiný výraz pro chyby, věci, co jsem udělala špatně nebo které se nepovedly a mrzí mě. Umím se prostě vyjadřovat.

Hloupost není nic, čemu věříš a co pro tebe něco znamená. A pro mě to znamená. Nevěř si tomu, mně to nevadí. To je právě to, každý má svou víru. Já věřím lásce a ve svého anděla, nějakou mou vnitřní sílu, ty ne, tak mi ale nekázej, že je to hloupost. A už vůbec jsem neřekla, že je to člověk, napsala jsem, že je to v člověku, ale musíš to najít. Evidentně jsi to nenašel.
A kdyby tu ten Bůh, Stvořitel, ten člověk, který má šířit dobro, jak ty říkáš, byl, tak právě tehdy by to na světě vypadalo jinak. Ale žádné dobro se tu neděje.

Takže jestli ty máš svého Boha - Stvořitele, měj ho v účtě a buď mu věrný, o tom ta víra je, že, já mám svého, v sobě. A za tím půjdu.
Děkuji za komentář a hezké Vánoce. ;)

4 dennisvet | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 18:59 | Reagovat

[3]: Nemáš za co, když někdo (jako ty) umí psát, je nádhera to číst :)
A myslela jsem třeba jen číst články, napsat k tomu něco, rady ohledně psaní (chyby, tipy atd.) a tak. Ale jestli nechceš, nebudu nutit, i tak moc děkuju ;)
Přeju hezké vánoční svátky =)
Nianaa8

5 Michelle | Web | 18. prosince 2016 v 10:00 | Reagovat

Páni. Já ani nevím, kde začít. Strašně krásně píšeš! Bylo v tom tolik upřímnosti a bolesti a krásy a já vím, že jsi každý slovo myslela naprosto vážně. Vykašlu se na nějaký svoje přáni, přidávám se k tomu tvýmu, pro tebe, aby ti tohle všechno splnil, protože si to zasloužíš. Všechno. A bude to v pořádku, jednou. Přesně jak jsi psala, den za dnem, možná spíš minutu za minutou ale nikdy nepřestat věřit. Zkusíme to spolu, jo?
Ani nemusím říkat,že jsem strašně dojatá, že ne? :)
PS: Ani se mi to moc nechce psát tady k tomu článku ale jestli budeš tak hodná, hodíš mi do komentářů prosím odkaz na ten playlist? Vánočních písniček není nikdy dost, ani když jsou česky :)

6 Lauralex | Web | 18. prosince 2016 v 12:40 | Reagovat

[5]: Moc děkuju za komentář a ještě víc za jeho obsah. Jsem ráda, že tento článek alespoň někdo pochopil. A za to ti přeju to samé, oč žádám já. Protože správně to bude, až se to vyplní všem. :)

A playlist je tady https://open.spotify.com/user/lauralexv/playlist/2SjCQhIHtXD77GyPIwbIbN Třeba tam něco objevíš. ;)

[4]: Promiň, články čtu a komentuju pouze z vlastní vůle a když mě zaujmou, nemám ráda tuhle propagandu. Takže když se někdy objevím na tvém blogu, bude to proto, že chci, ne proto, že musím. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.