Devět nejoblíbenějších knižních postav

25. prosince 2016 v 18:05 | Lauralex |  Knihotéka
Nejen příběhy, ale hlavně postavy a jejich charaktery, povahy a vlastnosti jsou to, proč dané knihy milujeme nebo nenávidíme. Já si teda pro tentokrát vybrala ty, které miluju. Víte, jak se říká.. postavy v knihách jsou lepší než skuteční lidé. A já, bohužel či bohudík, musím souhlasit. A stejně si myslím, ač třeba nechtěně, vždy je v postavě alespoň něco z autora, byť minimálně.

MALÝ PRINC

Ale tak vážně, čekal někdo někoho jiného?
Malý princ je postavou, která mne provází asi nejdéle. Poprvé jsem se s ním setkala v první třídě v šesti letech a už tehdy mne okouzlil. Od té doby jsme úzce spjatí a je mou nedílnou součástí. Změnil mě, už nikdy nebudu stejná, ale jsem za to ráda. Vlastně mě tak trochu zachránil. Uvědomila jsem si díky němu, co asi chci a co nechci. Je sice malý, a přesto tak velký. Našla jsem v něm přítele, ochranitele, životního průvodce a pomocnou ruku. Dal mi toho tolik, objevila jsem v něm jednu z životních cest, po které se snažím jít. Totiž vybrala jsem si směr, za hlasem svého srdce, a to mi ukázal on. Protože i pro vás, kdo máte malého prince rádi, není stejně jako pro mě nic ve vesmíru stejné. A každý z nás je takovým princem, ať chceme, nebo ne. Někdo ho objeví, někdo ne. A já bych si jen přála, abyste ho objevili. Jedno ale vím - pokud ho objevíte, už nikdy na něj nezapomenete. A svět pak třeba bude jiný.

JANA EYROVÁ

O Janě, doufám, všichni slyšeli, i kdyby jen z let školou povinných. Já ji poznala právě také díky hodině literatury. A hned jsem věděla, že mi něčím imponuje a že bych se s ní ráda setkala. Je jednou z nejinspirativnějších a mých nejoblíbenějších knižních hrdinek. Líbí se mi její povaha a někdy mi přišlo, že bych se s ní mohla ztotožnit, a takového člověka přece nemůžete nemít rádi. Ona byla neskutečně silná, obětavá, dobrosrdečná a přes všechnu bolest stále plná lásky a odpuštění - je to vůbec možné? Na svůj věk byla stále ještě plna nevědomosti o životě, naivity, a přesto tak dospělá a uvědomělá. Je to žena s velkým Ž.


ALJAŠKA YOUNGOVÁ

(Hledání Aljašky)
Je pravda, že tuto knihu miluju asi především kvůli Aljašce. A proč Aljaška? Upřímně teď tak trochu nevím, co napsat. Někdy si u postav, nebo alespoň u těch nejobíbenějších, zapisuji své pocity, u Aljašky ale v podstatě nic nemám. Nějak úplně nedokážu popsat to spojení mezi námi. Aljaška je totiž sama jedno velké možná, tak jako já. Mezi knižními hrdinkami asi nejvíce zvláštní a složitá osobnost. Je prostě jedním slovem absolutně nepředvídatelná. Nenašla jsem snad tajemnější a zajímavější osobu mezi knižními hrdinkami. Ona se sice tvářila silně a cynicky, hluboko pod tvrdou slupkou byla ale křehká a zranitelná. Byla mi víc než sympatická, i přesto, že kouřila. Úžasná, záhadná, fascinující, vnímala jsem ji, soucítila jsem s ní a prostě jsem ji chápala. Říkala jsem si: tak tuhle holku bych ráda poznala. Aljašku prostě nelze nemilovat.

LANDON CARTER

(Nezapomenutelná cesta)
Řeknu to rovnou a upřímně: do Landona jsem se zamilovala. A nejvíc si přeju, aby mě někdy někdo miloval tak, jako Landon miloval Jamie. Každá holka totiž potřebuje ve svém životě Landona Cartera. Asi mám slabost a magnet pro špatné kluky, ale nemůžu si pomoct. Nějakým způsobem mě zkrátka přitahují lidé - a zvláště kluci -, kteří se dokážou změnit. Vím, že v reálném světě se to neděje a je to v podstatě jen pohádka, ale já to svým způsobem stále hledám. Protože přes to všechno nakonec objevil své srdce. Ona mu dala všechno, on jí dal ještě víc. A tím si mě získal.

CHARLIE

(Ten, kdo stojí v koutě)
Je to zvláštní, protože někdy čtu knížku a mám pocit, že jsem jako nějací lidé z té knížky. A v této knize, nebo přesněji řečeno v Charliem, jsem našla sebe. Je až k neuvěření, jak se v někom může člověk tak najít. A ke všemu ještě ve smyšlené postavě. Stále jsem si říkala, ty vole, někdo o mně napsal knihu, a s každou kapitolou jsem se o tom přesvědčovala víc a víc. Přišlo mi, jako bych mu pronikla do hlavy - nebo on mně? Ani nevím. Vnímala jsem jeho pocity naprosto do detailu a rozuměla jsem mu možná ještě víc, než by si Stephen myslel, že je to možné. Nenašla jsem v něm jen spřízněnou duši, ale kus vlastní osobnosti. Je to jednoduché - je jiný, a přesto tak neobyčejně obyčejný. Je to prostě on. Ještě žádná knižní postava ke mně tolik nepromluvila a bylo mi ctí se s ním setkat. Uvědomila jsem si díky němu, že je v pořádku nebýt v pořádku a že není nic špatného na tom, že jsem tím, kým jsem. A vlastně ani nedokážu a nechci být nikým jiným. Jsem totiž taky ten, kdo stojí v koutě. Ale teď už vím, že to není špatně. Vždycky mu budu vděčná. A kdo pochopí jeho, pochopí nejspíš i mě.

ANNA FRANKOVÁ

Anne je - byla určitě úžasná dívka a je jednou z mých nejmilejších hrdinek. Knižních i životních. A nakonec, po dočtení, to první, co mě napadlo, bylo: tebe bych chtěla poznat. Viděla jsem se v ní možná až mockrát, než bych vůbec očekávala. Překvapilo mě, jak jsme si podobné. Myslím, že v jejím věku bychom si rozuměly. Byla mimořádná. A pro mě se stala spisovatelkou a moc bych si přála, aby věděla, co se stalo s jejím deníkem a kolik lidí ji obdivuje. Zasloužila by si to.

AUGGIE

((Ne)obyčejný kluk)
Auggieho jsem si zamilovala okamžitě. A víte proč? Protože je to ten nejroztomilejší, nejstatečnější, nejoriginálnější, nejlaskavější, nejcitlivější, nejvnímavější a paradoxně nejbohatší kluk a hrdina, kterého jsem poznala. Donutil mě zamyslet se nad věcmi, které nejsou tak jednoznačné, přesto je bereme jako samozřejmost. Dokázal mě dojmout, pobavit, rozplakat i rozesmát. Dostalo mě, s jakou čistotou a s jakým nadhledem dítěte se díval na svět. Jeho odlišnost mu dala právě to největší bohatství - přirozenost a schopnost najít kouzlo v obyčejných věcech. A to bych se od něj chtěla naučit.

WILL TRAYNOR

(Než jsem tě poznala)
Tak trochu se obávám, že při psaní o Willovi budu brečet. Will na mě neskutečně zapůsobil a zůstane ve mně jako jedna z knižních postav, které mě ovlivnily. Avšak ovlivnil je možná slabé slovo, on mi změnil život. Než jsem ho poznala, téměř jsem nevěděla, kdo jsem, ale můžu s jistotou tvrdit, že mi dopomohl najít samu sebe a ukázal mi to, co v sobě už dlouho hledám. SPOILER Našla jsem v něm muže svých snů. A on umřel. Sice to vzdal, ale právě tím mi paradoxně dal sílu, abych vydržela. Dal mi jednu celoživotní radu, kterou si ponesu pod kůží až do smrti - doslova. Dal mi sílu žít - a co může být víc?
Vryl ses mi do srdce, Wille Traynore. ♥
Nikdy na tebe nezapomenu.
Děkuju za všechno.

FINCH

(Všechny malé zázraky)
Řekla bych, že Finch je tak trochu podobný Charliemu. Ale stejně Finch je jenom jeden. On sám je takový jeden zázrak. A Finche nejde nemilovat. Neskutečně mě fascinoval. Vším. Pronikl do mě až na dřeň, vysál mě až na kost a rozložil mě na tisíce malých střípků, aby mě pak zase poskládal dohromady. Naše cesty se spojily tak nějak osudově, ve správný čas, řekla bych. Když jsem ho potkala, život najednou začal dávat smysl. Chtěla bych žít ve světě, který by projektoval Theodor Finch. Pomohl mi. Pomohl mi hodně. Konečně mi někdo dokázal alespoň trochu vysvětlit, co se děje v mé hlavě. SPOILER Přála jsem si, abych mu mohla pomoct, ale nezazlívám mu to. Já totiž jediná vím, že to musel udělat. Ale jeho ztráta mě vážně bolela. Ae lidé jako Theodor Finch neumírají, stále tu s námi je a bude. V našich srdcích. Můžeš za to, že tě miluju.

HOLLY GOLIGHTLYOVÁ

(Snídaně u Tiffanyho)
Holly, no jo. Holly je... ona je... Dlouho jsem přemýšlela nad tím slovem a už ho mám - Holly je ztracená. Snaží se ignorovat své city a pocity, protože už jim nevěří. Nevěří lidem. Hledá své místo. Touží po ochraně , ale v obavách dalšího zklamání a bolesti má svou ulitu a bojí se si někoho připustit k sobě blíž. Chce být nezávislá. Je volná jako pták. Jenže vlastně neví, kam by měla letět.
A teď mám pocit, že jsem vlastně popsala sebe. A proto ji mám ráda, protože jí rozumím a potože jsme až tak stejné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 studentsky-zivot | Web | 25. prosince 2016 v 18:12 | Reagovat

Mohla by som ťa poprosiť o vyplnenie tohto dotazníka týkajúceho sa mobilného telefónu? :) Ďakujem
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSc2Ille-c0opFWuGIkaLnMrrOgI4GkIPYtglYvRUS6UVeADcw/viewform

2 padesatka | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 19:08 | Reagovat

Malého prince pořád nějak neumím uchopit, Janu Eyrovou jsem v dětství/raném mládí milovala, Annu Frankovou obdivovala. Dík za připomenutí. Ostatní, bohužel, neznám.

3 Džejní | Web | 27. prosince 2016 v 19:38 | Reagovat

myslim, ze mame velmi podobny vkus na knihy. Kam zmizla Aljaska je moja najoblubenejsia kniha od Johna Greena, Vsetky skvele miesta ma uplne dostala a The Perks of Being a Wallflower tiez milujem. Aljaska, Finch a Charlie pre mna maju proste to caro, ze su to hrozne uzasne postavy, maju srdce na tom spravnom mieste, ale zaroven maju svoje nevyriesene problemy. velmi sa v nich vidim. ale mam taky pocit, ze vzdy sa najde nejaky aspekt postavy skoro v hociktorej knihe, v ktorom sa dokazem najst. tolkokrat som si uz pri knihe povedala, ze by som chcela danu postavu poznat v realnom zivote, ze by som to uz ani nespocitala na prstoch oboch ruk. knihy su jednoducho uzasne. velmi sa mi paci tento tvoj clanok <3

4 Ter | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 20:52 | Reagovat

4 z těch postav bohužel nemohu posoudit, jelikož jsem se ještě nedostala k přečtení jejich domovských knih. :( Rozhodně to ale časem napravím. :)
Musím říct, že Malý princ je prostě neobyčejná postava, které se asi nikdy žádná další tak úplně nevyrovná. Jana Eyrová je podle mě neskutečná osobnost, kterou naprosto miluji a ta kniha je prostě anglická klasika, kterou by si podle mě měl přečíst každý a Charlie? ♥

5 Susane S. | Web | 27. prosince 2016 v 23:41 | Reagovat

Musím přiznat, že ze všech postav znám jen ty první dvě, Janu Eyrovou jsem si zamilovala hned od první chvíle. Celkově celá knížka byla moc dojemná a musím říct že i na tu dobu se mi to hodně hezky četlo. :-)

6 Lauralex | Web | 28. prosince 2016 v 16:47 | Reagovat

[1]: Nemohla. Nemáš zač.

[2]: Jak jsem řekla, někdo ho objeví, někdo ne. Třeba máš ještě čas. ;)

[3]: To mám radost, někdy se mi zdá, že ty knihy čtu snad jenom já. :D
Aljaška je taky moje nejoblíbenější od Johna, a podle mě i jeho nejlepší, ať si říká kdo chce, co chce.
Jo, já si v každé knize někoho oblíbim, ale tyto postavy obzvlášť, a prostě ve mně už navždy budou. :)

[4]: Nevím, které neznáš, ale je to chyba. :P

[5]: Jana je moje nejmilejší a možná i nejoblíbenější kniha. :)

7 Michelle | Web | 28. prosince 2016 v 18:35 | Reagovat

Miluju Malýho prince. Vážně mě mrzí, že jsem si ho poprvé přečetla až před rokem o prázdninách. K Jane jsem se ještě nedostala ale  příští rok se na ní rozhodně chystám!
Charlie, ach Charlie. Je jedna z mých nejoblíbenějších fiktivních postav ever. A ze stejného důvodu proč ho máš ráda ty: našla jsem v něm kus sebe. A každý den mě provází na mé cestě životem a vždy mi pomůže. Miluju ho!
Finch a Will. Bože, oba je mám tak strašně ráda! A koukni, jak oba dopadli. Ale oba je chápu. Rozumím jim ale strašně mě to štve.

8 Emka | E-mail | Web | 28. prosince 2016 v 21:33 | Reagovat

Niektoré postavy ani nepoznám, ale Janu Eyrovú obdivujem, a stále bola akosi mojou srdcovou záležitosťou (som fanatik do viktoriánskej éry). K mojim by som ešte priradila Scarlett O´Harovú a Bridget Jonesovú (v nej sa totálne vidím) :) Veľmi pekne zhrnuté, Malý Princ je absolútne úžasný :) !!

9 Kory | Web | 3. ledna 2017 v 14:25 | Reagovat

Aljašku teda nemilovat lze, to tě mohu ujistit. Mě přišla jen arogantní, bezcharakterní a popisovali ji, jak je strašně chytrá, ale moc se tak teda neprojevila. Ale hlavně že byla tak strašně sexózní s tou kouřovou pletí a broskvovým tílkem... -_______-

10 Lauralex | Web | 3. ledna 2017 v 14:47 | Reagovat

[9]: Možná máš ve zvyku vždycky najít něco, co odsoudíš, ale tvůj názor beru. Jen dodatek - nenapsala jsem Aljašku nemůžete nemilovat, ale nelze nemilovat, to znamená, že spíš já ji nemohu nemilovat, ne ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.