Přečteno v létě

1. září 2016 v 16:35 | Lauralex |  Knihotéka
Letošní léto jsem četla vysloveně jednu knihu za druhou. Vlastně ani když jsem ještě měla prázdniny, jsem nikdy nestihla přečíst tolik knih jako teď, když chodím do práce (asi mi to prospívá, hahah). A protože mě všechny zaujaly a ráda bych je předala dál, ale nestíhám o všech sepsat recenzi, shrnu to dohromady a řeknu vám ke každé něco málo (něco už jsem psala na instagramu nebo databázi knih, takže někdo z vás už to možná četl, ale ne každý to tam sleduje). Celkem tu máme 10 knih.

MARKUS ZUSAK - ZLODĚJKA KNIH


Jako první tu máme Zlodějku knih. Vlastně jsem ji četla už na konci června, ale jelikož jsem odmaturovala v květnu, léto pro mě začalo dříve, takže ji sem také zařadím. Konečně jsem mohla číst to, co jsem opravdu chtěla, a tak jsem sáhla rovnou po té nejtlustší. Byla to jedna z těch knih, na které jsem se tak moc těšila a zároveň se jí bála. A věděla jsem proč. Je to ta kniha, kde máte problém, že ji chcete dočíst, ale nechcete ji dočíst.

Proč? Proč mi to ty knihy dělají? Říkali, že mi zlomí srdce, ale nečekala jsem, že takhle. Věděla jsem, do čeho jdu, počítala jsem s tím, že mě to dostane, tušila jsem, k čemu se schyluje, ale... prostě to bylo najednou tady a já si to nechtěla připustit. Nemohla jsem nic dělat. Cítila jsem se už jakoby součástí Lieseliny rodiny, a pak ve mně něco umřelo.

Děkuju ti, Zlodějko, za ten čas, který jsme spolu strávily. Nikdy na tebe nezapomenu.
Sakra, ale, taky máte někdy takovou touhu, moci ten konec změnit? Rve mi to srdce. Nemůžu se toho zbavit.



KIERA CASS - DCERA


Druhou knihou byla Dcera, kterou jsem si koupila a přečetla ji hned, jak vyšla. Vždy se na další díl této série těším a mám je přečtené za den. Ačkoliv tento díl už nebyl taková sláva.

Budu to brát jako volné pokračování, ne jako další díl Selekce, protože pak bych byla asi mírně zklamaná.
Jo, bylo to dobré, ale Selekce to není, to vidíme všichni. Líbilo se mi to, ne že ne, ale Eadlyn... pane bože, žádná hrdinka mě snad víc neštvala (a to jsem slušná). Možná to právě tím mělo být zajímavé, ale nemohla jsem ji vystát. Namyšlená, nepříjemná, nesympatická, arogantní, nesnesitelná, otravná holka. Říkala jsem si, že to snad ani nemůže být dcera Americy, kterou jsem v Selekci měla opravdu ráda a fandila jsem jí. Ale v jedné věci jsem se s ní ztotožnila, to je pravda. Co bych ale zase vyzdvihnla, že není okamžitě jasné, jak to skončí. A tím dopisem od Ahrena budiž řečeno vše. To by možná i stačilo než celá kniha.
Už to nebylo takové haló, jako Selekce, ale těším se na další díl.

#teamkile

AŇA GEISLEROVÁ - P.S.



Nový měsíc jsem začala s P.S., kterou mám doma už hodně dlouho, ale pořád mi ležela v knihovně. Kupovat ji jsem vlastně neměla vůbec v plánu, ale pak jsem šla jednou do knihkupectví a ona tam na mě tak koukala, znáte to, a Aňa je moje oblíbenkyně, takže vyhrála zvědavost (a tak trochu obálka, jo).

Aňa, to je žena! Věděla jsem, že je úžasná, ale zjistila jsem, že je boží.
Vždycky jsem ji měla ráda, ale číst její knihu jsem neměla v plánu, už proto, že nikdy nejdu s davem a nevrhám se po knihách, které jsou na vrcholu a všichni je čtou. Pak mi to ale nedalo a zvědavost zvítězila. A jsem za to neskutečně ráda, protože bych přišla o hodně. Ona psát opravdu umí.

Nevěděla jsem, co od toho čekat, ale tohle jsem nečekala vůbec. Je to milé, vtipné, inteligentní, přímé, normální - prostě, jak já jsem řekla, "Aňovské". Neměla jsem žádné předsudky ani obavy, ale i kdybych měla, zmizely by okamžitě. Už od první stránky jsem věděla, že čtu něco unikátního. Hltala jsem to očima od začátku do konce. Jako bych četla přesně ta slova, která chci říct. Já nevím, jako bych cítila vnitřní klid. Je mi sice 21 let, možná je to troufalé, ale poznala a cítila jsem v tom tolik věcí, až jsem se sama divila. Dalo mi to neskutečně moc a rozhodně mě to v něčem ovlivnilo. A jestli to takto působí na mě, říkám si, co to asi musí dávat starším ženám. Dovolím si říct, že vám dá pokaždé něco nového, podle toho, v jakém věku, rozpoložení a životní fázi ji budete číst. A je dost dobře možné, že kdybych ji četla o něco dříve, zařadila bych ji na seznam mých životních knih, který jsem nedávno sestavovala.

A třešničkou je naprosto kouzelné zpracování knihy a nádherné ilustrace. Tahle knížka si mě prostě získala po všech stránkách. Celý život si přeju napsat knihu. A Aňa je moje velká inspirace.
Doporučila bych to právě těm, kteří říkají, že je to blbost a nemá to hodnotu. Šeredně se pletete. V této oranžovotyrkysové knize je toho víc, než by kdo čekal.

Děkuju ti, Aňo, za vše.
Fakt.

P.S. Doufám, že Aňa napíše tu další knihu.
P.P.S. A že to bude co nejdřív.
P.P.P.S A já budu první, kdo si ji koupí.

JAMES PATTERSON, EMILY RAYMOND - PRVNÍ LÁSKA


Dále jsem sáhla po První lásce, jelikož jsem měla (a v jistém smyslu stále mám) složitější období, nicméně jsem i tak chtěla číst, akorát to chtělo něco nenáročného. Prostě se jen vžít do příběhu a nepřemýšlet nad vlastním životem.

Občas je potřeba něco jednoduchého, oddychového, sladkého a "hloupého", u čeho se nemusí nijak zvlášť přemýšlet. A to tato kniha splňuje. Sáhla jsem po ní, protože jsem v životě potřebovala právě něco, u čeho bych mohla vypnout a představovat si, že se to třeba děje mně. Není to složitý příběh, je to předvídatelné (až na ten drastičtější konec) a já jsem si to vcelku užila. Žádné vysoké nároky, prostě jen vypadnout vstříc prvním láskám, létu, novým zážitkům a kradeným autům.

JOJO MOYES - NEŽ JSEM TĚ POZNALA


A pak to přišlo. Moje osudová kniha. Kniha, která mi změnila život. Jedna z nejlepších knih mého života - Než jsem tě poznala. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude zrovna taková kniha, ale je. Stále na ni myslím. Nestihla jsem to sice přečíst před filmem (který mimochodem taky miluju), což dělám pokaždé, ale mám jednu vlastnost, nespojovat si filmy s knihami. Beru to každé zvlášť, samostatně. A tak by to podle mě mělo i být.
Přečtěte si to, fakt že jo. Nepodceňujte ji.

A co jsem? To mám prostě přejít a nechat to být? Jen tak? Snažím se si to moc nepřipouštět k srdci, ale nějak to nejde. Nečekala jsem takovou vlnu emocí. Moje srdce je zlomené a roztříštěné, ale stále ji miluju. Dočetla jsem ji před čtrnácti dny v půl jedné ráno a stále mám pod kůží tu energii a bezmoc zároveň. Myslím na to, kudy chodím. Nechci se s tím smířit, nechci. Ale jsem šťastná, že jsem si ji přečetla. Opravdu jsem.

Na začátku jsem čekala nějaký klasický romantický příběh, ale záhy jsem pochopila, že to bude jiné. Není to (jenom) romantická kniha, je to kniha o životě, volbě, boji, odvaze, síle, bolesti, lidské vůli, lásce a - pochopitelně - smrti. Ovšem je to podáno s takovou lidskostí a přirozeností, že jsem si říkala, že to tak vlastně asi má být. Nejvíc se mi líbilo, že ačkoliv je to smutné, dokázalo mě to rozesmát a brát to tak, jak to je. Jinak to snad ani nejde.

Jsem velká citlivka a rozbrečí mě téměř cokoli, dokážu se rozbrečet i na povel, ale vždy se snažím být silná, jakkoliv je to těžké. Tentokrát jsem to ale úplně nezvládla. V životě mě rozbrečely dvě knihy - a tato je ta druhá. Nebo spíš Willův dopis, což jsem čekala od začátku (a taky jsem v tom pořád viděla Sama Claflina, nemohla jsem si pomoct). A zase cítím tu bezmoc, že to nemůžu změnit.

Než jsem poznala tuto knihu, nevěděla jsem, kdo jsem, ale troufám si říct, že mi alespoň minimálně dopomohla najít samu sebe a uvědomit si, co se sebou. Nebudu lhát, změnilo mě to. Změnilo mi to život. Už nikdy nebudu stejná. Ale jsem za to vděčná. Will to sice vzdal, ale já ne. Já ne. I kniha dokáže velké věci. A tato mi dokázala dát sílu žít. A našla jsem muže svých snů. V páté kapitole. Možná to vyzní směšně, ale Will na mě zapůsobil a zůstane ve mně jako jedna z knižních postav, které mě ovlivnily.
Vryl ses mi do srdce, Wille Traynore. ♥

Prostě jen dobře žij.
Prostě žij. (moje životní motto)

JENNIFER NIVEN - VŠECHNY MALÉ ZÁZRAKY


Na rozdíl od ostatních knih, které jsem si brala spíše instinktivně, jak mi zrovna přišly pod ruku, tady jsem šla na jistotu a už od té doby, co jsem dočítala předešlou knihu, jsem měla vybrány Všechny malé zázraky. A přesně jsem věděla, co to se mnou udělá. A udělalo to ještě víc.


jsem
na
kousky.

Cítím, jak ve mně narůstají tisíce pocitů. Rozložila jsem se na milion malých kousků a teď se postupně skládám dohromady. Cítím to až v kostech. Jako bych byla všemi barvami v jedné. Zanechalo to ve mně hlubokou propast a zároveň to naplnilo moje srdce. Je to jeden malý velký zázrak.

Jako mladší jsem četla vesměs všechno, co mi přišlo pod ruku. Teď už si spíš vybírám knihy, ve kterých bych se mohla najít, pochopit a které by mi mohly pomoct s mým životem a změnit ho. A tohle byla další z nich. Prošla a procházím si tím vším. Jsem sama, uvězněná ve svém těle a ve vlastní mysli. Spánky a Probuzení, není nic mezi tím.
Jsem strašně ráda, že tato kniha byla napsána. Mám pocit, že se jí podařilo něco sdělit. Aspoň mně ano. Měla jsem dojem, že někdo dokázal popsat to, co se děje v mé hlavě. Pochopila jsem opět něco více ze sebe a co se se mnou děje. Dřív jsem si myslela, že jsem špatná, že jsem divná a můžu si za to sama. Nechápala jsem, co se se mnou děje. Teď už ano. Není to moje vina. A vlastně jsem na za to na sebe hrdá.

Já nevím, jestli jste to na konci pochopili, ale Finch se neztratil, on se právě našel. Takoví my prostě jsme. Chvíli tady, chvíli pryč. Chvíli ztraceni, chvíli nalezeni. Chvíli spíme, chvíli jsme vzhůru. Chvíli živí, chvíli... Přála bych si, abych mohla něco udělat, ale nezazlívám mu to. Nejsem na něj naštvaná, nemám vztek, nejsem zklamaná, jen to bolí. Jenže takhle to je a kdo nikdy nebyl v této kůži, v tomto těle, v této mysli, v této duši, nepochopí to. Jen mi možná chybělo pár posledních stránek a putování z pohledu Finche. Ale lidé jako Theodor Finch neumírají. Jenom putují. Je tu. Stále tu je. A navždy bude, v našich srdcích.

Přála bych si, aby si tuto knihu přečetli všichni ti, kteří se na nás dívají skrz prsty, odsuzují nás a myslí si, že jsme divní nebo špatní. A taky všichni, kteří jsou s těmito lidmi nějak v kontaktu nebo jen chtějí vědět víc. Jděte do toho.

Když jsem potkala Finche, život najednou začal dávat smysl.
Chtěla bych žít ve světě, který by projektoval Theodor Finch.
Navždy změněný.

Rozumím ti, Finchi. Ani nevíš, jak moc. Mám tě ráda a nikdy na tebe nezapomenu. Můžeš za to, že tě miluju. Ale tentokrát to bude jiný. Teď zůstanu vzhůru. ♥

EMMA DONOGHUE - POKOJ


Řeknu to upřímně - nikdy jsem z žádné knihy neměla takový strach jako z Pokoje.

I teď, pár dní po dočtení, je mi úzko a smutno. Neskutečně silný čtenářský i psychický zážitek. Ačkoli to na mě jako na přehnanou citlivku působí opravdu silně, v těchto příbězích se vyžívám. A toto je opravdu výjimečná kniha a promyšlený příběh sálající emocemi, který mě upoutal tak, že jsem se chvílemi cítila součástí Pokoje.

Většina lidí odsuzuje vyprávění ze strany Jacka, pětiletého, mimořádného a bojotečného kluka. Ale kdo by dokázal lépe popsat a vyjádřit všechny pocity a emoce, prožitky a myšlení, které se v tom malém uzavřeném kousku světa dějí? Mami věděla, co je Venku, jak to tam chodí a o čem je svět, on ne. Možná byl trochu naivní, ale proboha, bylo mu pět a nikdy se nedostal dál než z jednoho rohu místnosti do druhého. A možná měl paradoxně víc než kterékoli jiné dítě v jeho věku. Musíte se na to podívat dětskýma očima, pak vám to dá úplně jiný smysl.

Znám hodně takových případů a pokaždé mám ten stejný pocit. Pocit zhnusení a bezmoci nad světem, že se takové věci stále dějí a není možné se před nimi ubránit. Zároveň ale cítím neskutečnou odvahu za všechny, kteří to přežili a snaží se žít dál, jakkoli je to těžké. Nejvíc vždy obdivuji, jak ženy dokážou milovat své dítě bez ohledu na to, za jakých okolností přišlo na svět.

Přivítala jsem, že v této knize byl vyprávěn i příběh "Potom", většina knih končí zachráněním. A asi to je na ní tak intenzivní a pohlcující. Mám silnou vciťovací schopnost, takže mě to vážně vysálo a socializovala jsem se a objevovala společně s nimi.

Je to ten typ příběhu, který vás donutí přemýšlet, přehodnotit názory a některé zažité skutečnosti. Díváte se více kolem sebe, pozorujete, vyhodnocujete a všímáte si obyčejných věcí, které mohou být pro jiné mnohdy neuvěřitelné, aniž by to kdokoli tušil. Je to prostě.. realita.

LOIS LOWRY - SPOČÍTEJ HVĚZDY


Kniha Spočítej hvězdy se sice neobjevila ani tady ani na mém instagramu, jenže než jsem ji stihla zveřejnit jako to, co právě čtu, během dvou hodin jsem ji přečetla. Ale rozhodně stojí za zmínku.

Na první pohled jednoduchá, snad až dětská kniha, jejíž význam a podstata je ukryta uvnitř. Tváří se jako lehké čtení, ale pod povrchem je to silný, poutavý příběh, což jsem poznala už na prvních stránkách. Je to tak známé téma, ale tentokrát podané z jiného pohledu. S mírností, laskavostí, srdečností a citlivostí, s mírným dětským pohledem na svět a válku, jestli to snad vůbec jde.

Chytlo mě to za srdce a byla jsem tím pohlcená. Jako kdyby mi někdo vyprávěl dávný, milý, ale zároveň odstrašující příběh. Napjatě a zaujatě jsem četla stránku za stránkou, a najednou jsem byla u konce. Ačkoliv na to nevypadá, má co nabídnout. V jednoduchosti je síla.

ABBIE RUSHTON - ODPUSŤ MI, MEGAN


Předposlední - ačkoliv jsem myslela, že už poslední knihou léta byla Odpusť mi, Megan, od které jsem vůbec nevěděla, co mám očekávat, jen jsem po ní sáhla v knihovně a řekla si: teď si přečtu třeba tohle. Nečekala jsem nic, ale to jsem se spletla.

Nedokázala jsem si úplně dobře představit zpracování tohoto tématu. Představovala jsem si nějaký jednoduchý, prokouknutelný příběh, ale stránku za stránkou to začalo být napínavější a napínavější a já prostě chtěla vědět, co se stalo. Čekala jsem nějakou obyčejnou young adult, na jaké jsem zvyklá, ale spletla jsem se. Začetla jsem se do toho tak, že jsem nechtěla přestat, dokud nezjistím, o co jde. Bylo to... dobré. Hodně dobré.

Já neříkám, že je to nějaký unikátní a brilantně zpracovaný příběh, ale bylo to strhující a originální, to musíme uznat. Vtáhlo mě to do děje a kolikrát jsem měla nutkání, podívat se na konec, jak mě ta nevědomost hnala dál. Celou dobu jsem si v hlavě skládala kousky skládačky, vytvářela teorie, přemýšlela, jak to skončí, a za to má u mě kniha plus. Ačkoliv jsem to trochu předvídala, lhala bych, kdybych řekla, že jsem to čekala.

Jo, líbilo se mi to. Překvapilo mě to a vůbec jsem tohle od té knihy nečekala. Rozhodně je to dobrá knížka s kvalitně vymyšleným dějem.

Zažila jsem jakési dejavu. Nevím proč, z čeho, kvůli čemu, ale ten pocit si pamatuju.
Třeba to ani není tak o tom, co udělala ona, ale co jsme kdy udělali my. Jestli mi rozumíte.

PAULO COELHO - ALCHYMISTA


A úplně poslední knihou, dočtenou přesně posledního srpna, byl Alchymista. Když jsem četla Veronika se rozhodla zemřít, všem to přišlo vtipné. Nebylo. A teď jsem Coelha zvolila znovu asi kvůli další životní... recidivě.

Všechno v životě je znamení. A znamení byla i tato kniha.

Očekávala jsem, že mě to uchvátí a předpokládala jsem, že je to přesně pro mě. Myslela jsem si, že ji čtu ve správnou dobu, ale možná právě ne. Chybělo mi něco, co od knih očekávám. Uvěřit. Nepovedlo se mi to. Možná proto, že jsem ještě nedošla k pokladu.

Ne že by mi dala poslání, procitnutí nebo ukázala životní cestu, to ne. Ale pochopila jsem, že jsme každý jakýmsi Alchymistou a ke všemu stejně nakonec člověk musí dojít sám. I k pokladu. Mícháme si svůj život sami a i když jsou tu okolní vlivy, kterým se nedá ubránit, to konečné rozhodnutí je stejně vždy na nás. Něco mi to dalo, něco mi to vzalo, i tak by se to dalo říct.

Coelho je zajímavý tím, že dokáže vystihnout prosté myšlenky takovým nevšedním způsobem. S některými souhlasím, s některými ne. Ale já věřím, že co se má stát, to se stane. Protože musíme sledovat znamení. Protože život chce, abychom prožili svůj Osobní příběh. A znovu jsem si potvrdila to, co už jsem dlouho věděla - že univerzální řeč, Řeč světa a Duše světa není nic jiného než Láska. ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Little | Web | 1. září 2016 v 17:05 | Reagovat

Výborný článek! Z knihy Než jsem tě poznala jsem měla úplně stejné pocity, naprosto to chápu...tvůj článek mi dal rozhodně spoustu tipů na čtení- děkuju za to :-)

2 Eli | Web | 1. září 2016 v 21:43 | Reagovat

Žádnou z knih jsem nečetla, ale na spoustu z nich se chystám. Uvidím, jestli budu taky tak potěšena. ;-)

3 al. | Web | 2. září 2016 v 19:30 | Reagovat

miluju ten film Než jsem tě poznala, koukala sem na to kvůli tem hercům a jednoduše sem se zamilovala už v první třetině filmu! ale určo je i kniha super, ale jsem alergická na čtení knížek až po filmu, takže se slzou v oku si to nepřečtu a ani tu zlodějku knih. taky jsem už viděla film a ten mám docela taky ráda.

4 Reading with Lucy | E-mail | Web | 2. září 2016 v 20:47 | Reagovat

Skvělí článek! :) Na tvůj blog jsem se dostala čirou náhodou přes skupinu knižní blogeři a hodně mě uchvátili hlavně tvé fotky jsou dokonalé. Musím se kouknout na tvůj Instagram. Já jsem už dávno četla: Zlodějku knih, která se mi nezkutečně líbila a Než jsem tě poznala a taktéž se mi líbila. Měj se krásně. :)

5 Reading with Lucy | E-mail | Web | 2. září 2016 v 20:49 | Reagovat

Tak já jsem se koukla a říkala jsem si, že mi jsou fotky trochu povědomé a heleme se já tě už dávno odebírám. Tak to jsem vůbec netušila, že máš i blog. Aspoň, že existují ty skupiny na facebooku :D

6 Lauralex | Web | 2. září 2016 v 21:07 | Reagovat

[1]: To mě těší, chtěla bych, aby tu knihu četlo co nejvíce lidí. :) A za tipy nemáš zač, ráda jsem inspirovala. ;)

[2]: Hezké počtení. :)

[3]: Já ten film miluju. Miluju to úplně celé - film, knihu, herce, příběh... Ale přečti si to. Vážně. O hodně přijdeš. Já to taky nejdřív viděla a až potom četla, a stejně jsem úplně zamilovaná. :) Aspoň to zkus. ;)

[4]: Děkuju. :)
Jo, já svůj blog na instagramu ani na facebooku (teď to byla výjimka) veřejně nepropaguju - z více důvodů. Jen ho píšu lidem, kteří se na něj zeptají. A nebo ho někdo jen tak objeví - tak jako teď ty. :P Ale jsem ráda, že se ti líbí, taky jsem tě poznala. :D :))

7 Michelle | Web | 3. září 2016 v 18:04 | Reagovat

Tak jo, jako první -úplně fantastický fotky, fakt :3 :) Vypadá to, že jsi měla dost dobrý prázdniny :D.
Na Zlodějku knih už nějakej ten pátek koukám ale popravdě se jí docela a bojím :D. Nejde jen o počet stran ale i o téma. Ale věřím, že se k ní někdy odhodlám :D
P.S. má strašně krásnou obálku, to se musí nechat :3
Ach, Než jsem tě poznala :3 Knihu jsem četla už před více jak dvěma lety ale pamatuji si, že jsem strašně brečela a že se mi moc líbila. Ostatně v tom mě znovu ubezpečil film, který mě naprosto zničil :D Ten příběh je tak strašně moc. Chtěla bych na to mít slova ale nemám. Miluju to, naprosto :3 A ty písničky k tomu mě zabijí :3 :D
Awww, Zázraky :3.Miluju tu knihu. Naprosto mě zničila a pak mě dala dohromady jen aby mě mohla zničit znova. Na konci jsem brečela jako malá. Nebyla jsem naštvaná, ani ne tolik smutná ale přišla jsem si strašně bezmocná, víš? Protože se s tím prostě nedala co dělat, on nebyl rozbitý aby se dal spravit. A možná mu je teď líp. Ale prostě to bolí, ještě teď.
Od Lois jsem četla Dárce a docela se mi to líbila, tak třeba šáhnu i po téhle :)

8 cincina | Web | 5. září 2016 v 19:39 | Reagovat

Aaaaa! Tys četla P.S. od Aňi! Tuhle knihu jsem letos v létě také četla:D Zhltla jsem ji za pár dní a doteď jsem z ní naprosto unešená a tu knihu miluju! Zaujalo mě všechno. Jak obálka, tak samotné příběhy, které jsou vtipně napsány a ilustrace... ty ilustrace!
Odpusť mi, Megan si chci přečíst, ale zatím čekám, až to bude dostupné v knihovně:D
Chystám se i na Než jsem tě poznala. Ale tak nějak tuším, že mě to čtení bude bolet:D

9 Slečna P. | Web | 6. září 2016 v 11:38 | Reagovat

Jéé, knižní článek!
Takže - Zlodějku knih jsem ještě pořád nečetla, ale hrozně moc si ji chci přečíst a podívat se na film, protože je to prý naprosto božské! Dceru jsem četla a Kyle (doufám, že se jeho jméno píše takhle...) je naprsto boží :) P.S. jsem nečetla a ani mě to nijak neláká...Ale může to bát hezká kniha! První láska je naprsto úžasná, stejně tak i Než jsem tě poznala, ale film se mi moc nelíbil. Á - Všechny malé zázraky! To je moje kniha!!! Naprosto tu knihu miluju a konec jsem celý probrečela :) Pokoj mám teď pučený od tety, ale zatím jsem přečetla jen pár stránek, protože se do toho nemůžu nějak začíst. A poslední tři knihy jsem nečetla, ale dvě z nich si už dlouho plánuju přečíst!
Skvělý článek :)

10 Lauralex | Web | 6. září 2016 v 16:30 | Reagovat

[7]: Tak předně - nemám prázdniny, ale to nevadí. :D
Děkuju za komentář, udělal mi radost, protože je vidět (nebo mi to aspoň přijde), že jsi ten článek četla.

Já jsem Než jsem tě poznala asi tak trochu posedlá. :D Zbožňuju to. ♥ Co se týče zázraků, řekla jsi to přesně, mám to úplně stejně. Jak jsem řekla, ono to není špatné, ani ten konec, ani Finch. Takhle to bylo nejlepší. Málokdo to pochopí a uzná, ale je to tak. Sama to moc dobře vím.

[8]: Jo, Aňa je bohyně. ♥
Bude. Věř mi, že bude. Ale tak... jinak, hezky, jestli se to tak dá říct. Rozhodně si to přečti. :)

[9]: Ono v případě Zlodějky sto lidí, sto chutí, ale já ji doporučuji všemi deseti i víc. Možná jsem nejdřív čekala trochu jiný příběh, ale je boží, zlomila mi srdce a už nikdy na to nezapomenu.
S P.S. chápu, ale stejně bych ti řekla, ať to aspoň zkusíš. Právě ti, kteří ji číst nechtějí, bývají nejvíce překvapeni a osloveni (viz. já).
Já u Zázraků nebrečela, protože jsem s tím byla smířená. Vlastně jsem věděla, co se stane. Až moc dobře jsem to věděla. Ale vycuclo mě to, že jsem brečet ani nemohla. Už jsem na tohle zvyklá, sama od sebe.

11 penny-and-books | Web | 6. září 2016 v 17:59 | Reagovat

Brilantní výběr! Moje srdcovky <3

12 Šíryen | E-mail | Web | 7. září 2016 v 0:02 | Reagovat

Máš velice zajímavý, různorodý vkus. I na hudbu. A přesto to spolu všechno jistým způsobem ladí. Působivé =)

13 Lauralex | Web | 7. září 2016 v 15:43 | Reagovat

[11]: Děkuju.

[12]: Jestli se tomu dá říkat vkus, tak děkuju. :D Já nemám vyhraněné nic konkrétního. Jsem nestálá a náladová jak v tomto, tak v životě. ;)

14 Infinity | Web | 8. září 2016 v 22:31 | Reagovat

Četla jsem spoustu knih, z tohoto výčtu a celkově mám dost podobný vkus na knihy. Dlouho jsem přemýšlela, jestli dokážu do tohoto komentáře vyjádřit všechno, co ve mně tvůj článek vyvolal, asi to úplně nejde, protože ty jsi mi naprosto vzala má slova. Než jsem tě poznala, Všechny malé zázraky, P. S., to jsou tak nádherná literární díla a ty jsi o nich napsala skoro všechno, co se mi po dočtení honilo hlavou..
Je mi opravdu líto, že chápeš pocity, jaké zažíval Finch, protože to je síla. :(
Will se mi taky navždy vryl do srdce, ženou se mi zase slzy do očí, vždy, když si na tento příběh vzpomenu.
Odpusť mi. Megan je moc zajímavá kniha, která si mě získala a taky jsem od ní neměla moc vysoká očekávání! :-)
Pokoj a Zlodějku knih si chci přečíst už takovou dobu a stále to odkládám, snad se k těmto knihám co nejdříve dostanu.

Vážně moc děkuju za tento článek, jsi má spřízněná duše, co se týká knih a taky s tím, jakou k nim chováš lásku! :)

15 Karin Petřeková | Web | 11. září 2016 v 18:47 | Reagovat

Jsem moc ráda za recenzi P.S., přesvědčila jsi mě... jinak tvé články jsou super, moc dobře se čtou:)

16 Viallen | Web | 27. září 2016 v 21:31 | Reagovat

Ach, Zlodejka kníh. Poznala som ju a čítala skôr než o tom vôbec niekto vedel a nikto z môjho okolia si to vtedy na moje odporúčania nechcel prečítať :D Je to fantastický príbeh, jedna z mojich obľúbených kníh. Okrem toho som poznala len alchymistu, ktorý mi nedočítaný už asi dva roky leží v šuplíku :D Neviem sa cez neho dostať :D

17 Ter. | Web | 1. října 2016 v 13:41 | Reagovat

Tvůj přístup ke knihám je tak.. procítěný? Přirozeně obdivný? (:D) Upřímně nevím, jak to popsat, takže si budeme muset vystačit s tím, že se mi hrozně líbí, jak o knihách mluvíš. Připadá mi, že na všech najdeš něco, co je dělá výjimečnými. Na tenhle článek jsem si brousila zuby bůhví jak dlouho, takže jsem ráda, že jsem si k němu konečně sedla. Skvělý článek!

Z tvého výběru jsem četla snad jen Vypravěčku. Příběh se mi líbil, doba taky, nicméně mi nějak nic neříkal Zusakův styl psaní. Něco tam prostě bylo špatně.

Od Lois Lowry jsem před pár lety četla Dárce a byla jsem překvapená. Co jsem slyšela, je to jedna z knížek, které čtou děti jako jednu z prvních. Nicméně je to něco, co má co říct zejména dospělým.

A Než jsem tě poznala znám zatím jen skrze soundtrack, který se mi jako celek hrozně líbí, nicméně hodlám po knize sáhnout jak jen to bude možné.

18 Michelle | Web | 10. října 2016 v 15:00 | Reagovat

Děkuju za fajn článek. Některé knihy jsem už četla a některé si píšu na seznam. Zlodějka knih mě taky vzala za srdce a z pokoje jsem byla hodně nesvá.  Líbí se mi jakým způsobem knihy hodnotíš :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.