Moje životní knihy

9. července 2016 v 21:40 | Lauralex |  Knihotéka
Leží tu přede mnou dvě knihy, které jsem bez rozmyslu a instinktivně vytáhla z knihovny. Nemusí to být nutně nejznámější, nejlepší ani velkolepá díla. Prostě jsem cítila, že to jsou ony. Četla jsem hodně knih, které mne zasáhly, něco ve mně zanechaly a cítila jsem spojení, tohle je ovšem něco trochu jiného. Jsou to ty knihy, na které se nezapomíná a které nosíte všude s sebou. Jak se na ně koukám, uvědomuju si, že tohle jsou ty mé osudové životní knihy, ve kterých jsem našla svůj odraz a které mi nevědomky řídí život.
A obě knihy jsem si přečetla znovu, už po několikáté, abych si při psaní tohoto článku byla opravdu jistá.



MALÝ PRINC

Ano, tohle je nejoblíbenější, nejznámější, nejlepší a velkolepé dílo. Ale proto ho nemiluju, miluju ho proto, protože mi otevřel srdce a objevila jsem v něm jednu z životních cest, po které bych se chtěla vydat. Malá, velká kniha, která mě vlastně zachránila. Považuju ji za svůj osobní poklad a asi nikdy nebudu žádnou knihu víc milovat, vlastně bych si to ani nedovolila. Cítím vůči této knize jakýsi vděk.

Malý princ mě vždy pohladí na duši a zahřeje u srdce a já v něm našla zalíbení a přítele, se kterým půjdu po celý život. Četla jsem ji nesčetněkrát a pokaždé mám husí kůži a pocit naplnění, jako kdysi, a tím víc jsem přesvědčená, že jsem si vybrala správně. Pro vás, kdo máte malého prince rádi, není stejně jako pro mě nic ve vesmíru stejné. Je v ní nepřeberné množství pravd, myšlenek, postojů, rad a smyslu, což byste jinde jen těžko hledali. Vždy v ní najdu to, co hledám. A ještě víc.

Jestli pátráte po zázraku, jako já, přečtěte si ho, a já věřím, že vám to dojde. Ono se totiž nedá vysvětlit, v čem tkví jeho genialita a krása. Není to v té knize, je to v nás. Protože co je důležité, je očím neviditelné. To je vlastně celá filozofie té knihy. Kdo tohle neumí, nikdy to nedokáže pochopit. Nebo prostě musí akorát dospět. Po jejím přečtení nikdo nezůstane stejný. A pokud by si ho přečetli všichni a vzali si z něj to, co potřebují, svět by byl úplně o něčem jiném. Víte, každý z nás je takovým princem, ať chceme, nebo ne. Je na každém, jak s tím naloží a co udělá. Můžete si vybrat: buď ho budete milovat nebo nenávidět.

Některé knihy si přečtete. Některé si užijete. A pak jsou tu takové, které pohltí vás, vaše srdce i vaši duši. A to je přesně Malý princ. A možná jeho kouzlo spočívá v tom, že děti se usmívají a dospělí pláčou.

TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ

Moje Bible. Tohle je ta "moje" kniha, které se už nikdy nezbavím, a ani nechci. Věděla jsem to od prvního okamžiku, kdy jsem si přečetla, o čem to je, aniž bych ji otevřela. Je to zvláštní, protože někdy čtu knížku a mám pocit, že jsem jako nějací lidé z té knížky. A v této knize jsem našla sebe. Ne jen náznaky, čistě a celistvě sebe. Jsem taky ten, kdo stojí v koutě.

Je vlastně těžké, zhodnotit a vyjádřit, co pro mne tato kniha znamená a jak jsem se při čtení cítila, protože je to v podstatě jakási katarze a musela bych popsat svoje nejhlubší nitro a to vážně nesvedu. Pomohla mi pochopit mnoho věcí, včetně mě, a opravdu mě v lecčem neskutečně ovlivnila, ne-li až změnila. Mám pocit, že mi dala přesně to, co jsem potřebovala a očekávala. Vnímala jsem všechno naprosto do detailu a rozuměla jsem naprosto všemu, co chtěl Charlie (Stephen) říci. Nenašla jsem v něm jen spřízněnou duši, ale kus vlastní osobnosti. A víte proč? Protože je to přesně tak, jak to je.

U této knihy je neskutečně důležité, umět číst mezi řádky a vcítit se. Podle mě je to možná ještě těžší pochopit než u Malého prince. A kdo to nedokáže plně vnímat, nenajde to v tom. Člověk se musí ponořit dovnitř, nekoukat jen na zevnějšek. Mohlo by se zdát, že vás emočně vysaje až na dno, a taky že ano, ale takovým tím zvláštně dobrým způsobem. Zanechá to takový ten citový šrám. Uchyluju se k ní, když ztratím hlavu a nechci pokračovat dál. Přinutila mě bojovat. Odnesla jsem si z ní tu největší pravdu a to, že já jsem výjimečná. Všichni jsme. A je úplně v pořádku, že se cítíme tak, jak se cítíme. Nikdo nám to nemůže mít za zlé, nikdo nás nemůže měnit a není na tom nic špatného. Je to tak reálné, že ani nedokážete být nikým jiným, jen sebou. Já jsem tu knihu vlastně nečetla, já ji prožila. A jediné, co chci a co všichni potřebujeme, je, cítit se nekonečně.

Kdo by chtěl zase o něco (nejen o mně) pochopit, přečtěte si ji. Změňte někomu život. Darujte mu tu správnou knihu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ev. | Web | 10. července 2016 v 0:01 | Reagovat

O Malém princi slyším podruhé v krátké době a usoudila jsem, že si ho budu muset co nejdříve přečíst. Možná je to to, co momentálně v životě potřebuji.

A Ten, kdo stojí v koutě? To mám v plánu číst už déle, ale pořád jsem se k tomu absolutně nedostala. Teď si mě tak navnadila, že asi posbírám moje poslední penízky a budu muset vyrazit obě někam koupit, abych je měla doma a mohla si je přečíst kdykoliv.

2 forever.teenager.xx | E-mail | Web | 10. července 2016 v 15:54 | Reagovat

- pamatuju si, jak nás na základní škole nutili malého prince přečíst. snažila jsem se o to snad dvě třídy a prostě jsem to stejně nepřečetla. nějak mi to nepřišlo zajímavé, nebo nevím. ale potom, když jsem byla starší o pár let, vzala jsem si ho sama od sebe a přečetla to. úžasný. asi to není úplně pro děti.
- o druhé knížce jsem už slyšela, ale nečetla jsem ji. mám v plánu jít do knihkupectví, tak se po ní mrknu a třeba ji tam najdu. fajn typ.

3 darthnellr | Web | 12. července 2016 v 14:41 | Reagovat

prince jsem četli na základce a já ho úplně zbožňovala, takže milovala :D. A ten kdo stojí v koutě, To jsem viděla film a ten miluju <3

4 Elis | Web | 12. července 2016 v 20:17 | Reagovat

Mít svou knihu a vracet se k oblíbeným pasážím stále vždy, když to člověk potřebuje je k nezaplacení. Pro mne je onou knihou Země snivců.

5 steel32 | Web | 13. července 2016 v 9:24 | Reagovat

obě dvě knížky si chci hrozně dlouho přečíst, malý princ je prostě klasika a ten co stojí v koutě jsem viděla film a slyšela jsem, že knížka je lepší :D
a teď vím na stopro, že si je musím přečíst :D

6 cincina | Web | 13. července 2016 v 18:11 | Reagovat

Tenhle tvůj článek mě hodně dostal:) Moc se mi líbí, jak o svých milovaných knihách píšeš a úplně ti rozumím:) Jsem asi ostuda, ale Malého prince jsem nečetla:D Do povinné četby jsem si ho zařazovat nechtěla, ale teď po maturitě si na něj určitě čas udělám.
A co se týče knihy Ten, kdo stojí v koutě, tak na tu si brousím zuby:) Film jsem viděla a totálně mě dostal!♥

7 buttercup♡ | Web | 15. července 2016 v 19:57 | Reagovat

ten, kdo stojí v koutě je krásná knížka. tu ti na tomhle seznamu jenom schvaluju, protože je doopravdy jedna i z mých oblíbených. malého prince oproti tomu jsem se pokoušela přečíst, ale vždycky jsem to vzdala po prvních pár stránkách, protože jsem se do toho prostě nebyla schopná dostat. ale já si věřím, že jednou to sakra celý přečtu! :D

8 Lone Howler | E-mail | Web | 16. července 2016 v 17:31 | Reagovat

Cítím se trošku divně a trapně, když řeknu, že jsem Malého prince v životě nečetla. Na druhém stupni jsme to měli za povinnou četbu a vůbec se mi do toho nechtělo, myslela jsem si, že je to slátanina, radši jsem si četla svoje knihy. Tak jsem okopírovala obsah z internetu a byla jsem spokojená. Jen, co se dívám na různé recenze, tipy na knihy, tak skoro všude se nachází již zmiňovaný Malý princ. V tom něco bude. Díky za tip, ty jsi mě už úplně přesvědčila k tomu, že si to přečtu.
Ten, kdo stojí v koutě, jsem četla asi dvakrát, mám i recenzi na blogu, ale jen jsem knihu zhodnotila, prostě jsem nevypisovala mé pocity z ní. Jenže je to moje nejoblíbenější kniha, taky ji beru za svou životní. Našla jsem se v tom. Ty pocity, co tam psal, jako bych to psala já. Je tam toho tolik skryto, prostě mě to uchvátilo. Vůbec se ti nedivím, že ji tak bereš, protože já taky.

9 Adelaida | Web | 16. července 2016 v 17:50 | Reagovat

Malého prince jsem vždycky milovala .. mamka mi ho četla, když jsem byla malá a nedávno jsem si zrovna říkala, že si ho přečtu znovu. Hned co odejdu od počítače, ho jdu najít v knihovně!
Druhou knížku jsem nečetla, ale vypadá zajímavě. Hrozně se mi líbí tvůj styl psaní. Určitě se na tvůj blog vrátím :)

10 Lauralex | Web | 16. července 2016 v 19:03 | Reagovat

[1]: Můžu jen souhlasit. ;)

[2]: Podle mě je to pro kohokoliv. Jak jsem řekla, každý si v tom najde svoje. A nejlepší je, když se k tomu děti po čase vrátí, jako já. :)

[3]: :)

[4]: To jo, mám v nich nespočet záložek. Knihu neznám, ale podívám se na ni. ;)

[5]: Knížka je vždy lepší. Film miluju, je skvělý, ale doporučuji nejdřív knihu (v tvém případě už ne no :D).

[6]: Děkuji. Nezáleží na tom, kdy si ho přečteš, hlavně, že si ho přečteš. :)

[7]: Zkusila bych to, stojí to za to. :)

[8]: Není to divné, já nečetla knížek... Ale tahle se mnou jde celým životem, už od první třídy. ♥ Ale je to škoda, slátanina to v žádném případě není. Ten, kdo stojí v koutě jsem četla už několikrát a pokaždé je to ještě lepší! :)

[9]: Určitě přečti. Já jsem si ho četla jako malá sama taky pořád dokola. A děkuju moc, to mě těší! :))

11 Van Vendy | Web | 25. července 2016 v 22:01 | Reagovat

Malý princ je úžasná kniha, která nikdy nezevšední.
Tu druhou neznám, ale posilující pro mě byla svého času kniha Jih proti Severu, od Mitchellové. Vlastně je dodnes, Scarlett, i když v soukromé oblasti poněkud natvrdlá, mi jinak byla dost velkým vzorem, coby osoba, která se nikdy nevzdala.

12 Rory | Web | 27. července 2016 v 12:23 | Reagovat

Na Malého prince se chystám už dlouho a furt nic. :) Po přečtení tvého článku si ho chci přečíst ještě víc. :)

13 Ennie | Web | 2. srpna 2016 v 12:18 | Reagovat

Malý princ je také jedna z mých nejoblíbenějších knih, tu druhou neznám. Ale po přečtení tvého článku si ji snad taky jednou přečtu :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.