Bez čeho nedokážu žít

10. června 2016 v 15:20 | Lauralex |  O něčem pro něco
Každý den si teď nějak více všímám věcí, kterými se obklopuji a které už jsou jako mou součástí. Nesestavuji žádnou desítku, protože tyto věci postupně přicházejí, mění se a někdy je jich víc, někdy míň. Jen chci podotknout, že věci jako vzduch, vodu, rodinu, přátele (které stejně nemám, tak nevím, na co si tu hraju), spánek, domov či domácí mazlíčky tu teď mezi věci nepočítám. Není to seřazeno podle nezbytnosti, jen jak mě to zrovna napadlo. Ono se to seřadit stejně nedá. Nebo aspoň já to nedokážu, vše je pro mě důležité.

Některé články mě oprvdu naplňují a mám takový pocit seberealizace, když je píšu. Tohle je právě jeden z nich.

1. HUDBA
Možná to něco znamená, že mě hudba napadla jako první, protože bez hudby opravdu neumím existovat. Nevydržím bez ní ani den, vlastně ani hodinu. Hudbu poslouchám v každé volné chvíli, kdy je to jen možné (akorát při čtení teda preferuji spíše ticho). Nabíjí mě to. Nevím, co bych dělala, kdybych si nemohla pustit žádnou hudbu, nebo alespoň něco, co vydává nějaký zvuk. Hudba mi dává nepopsatelné pocity, díky kterým cítím, že jsem ještě naživu, a pokaždé mě spasí. Protože když dojdou slova nebo je všechno špatně, hudba to zachrání. Asi bych se dokázala vzdát hodně věcí, ale ne hudby.

2. LÁSKA
Jestli v něco věřím, tak v lásku. Láska zachrání svět. Nikdy jsem ji nezažila, nicméně i tak je to podle mě to nejdůležitější v životě. Kdo má lásku, má všechno. A je jedno, jaká to je. Láska má tisíce podob, ale ten pocit je jen jeden. Víra v lásku mě drží nad vodou. To je ta náplň života, kvůli které stojí za to bojovat. A pokud můžete milovat a jste milováni, dosáhli jste bytí. Všechno ostatní je zanedbatelné. Kvůli lásce tu ještě stále jsem. Nežijte bez lásky.

3. KNIHY
Knihy jsou mými jedinými a největšími přáteli. A je to ta pravá láska na celý život. Já knihy nejenom čtu, kupuji, já je také sbírám. Je to možná spíše tak trochu závislost. Ale krásná. Knihomolové mě určitě chápou. Ten pocit, když si koupíte novou knihu, pak ji otevřete, na všechno v ten moment zapomenete a začtete se; ne, toho se nikdy nenabažím. O knihách už toho bylo řečeno mnohé, ale nikdy to nebude dost. Kdybych neměla knihy nebo nemohla číst, můj život by byl šíleně prázdný.


4. PŘÍRODA
Jedině tam se cítím spokojená a sama sebou. Přírodu jsem vždycky milovala, ovšem teď po ní tak prahnu, že mi někdy dělá problém, vydržet týden v Praze, ačkoliv i tu miluju. V přírodě začne všechno dávat smysl, velké problémy jsou malé, až nakonec nejsou žádné. Nic mě neuklidní víc, než vběhnout do lesa mezi stromy, dýchat ten vzduch a cítit tu vůni. Je to tak osvobozující. Jako kdybyste najednou našli vše, co jste hledali a po čem jste toužili. Tušíte vůbec, jaké máme štěstí, že lesy u nás jsou přístupné? (dobře, když nějaký kretén, jako u nás, nezabere celý les pro sebe, protože má prachy) To všude není. Jsem vděčná za každý den, který mohu strávit v přírodě.

5. KRESLENÍ
Když mám deprese, uchyluju se ke kreslení. Je to pro mě jeden z nejlepších způsobů, jak se odreagovat a nemuset myslet. Když jsem psychicky úplně na dně, jediné, co mi doopravdy pomáhá, je sednout si k malířskému stojanu a tvořit. Jako kdybych to ze sebe všechno vypustila na to plátno. Vydržím u toho hrozně dlouho a baví mě to už od školky. Jakmile jsem měla možnost, vždycky jsem si někde něco čmárala. Kreslení a malování je jedna z věcí, které nemusíte umět, i tak to dává smysl.

6. PSANÍ
Chtěla jsem napsat jen blogování, ale já nepíšu jen na blog, i když sem nejvíc. Ale někdy jsou ideje, které nemůžete nebo nechcete pustit do celého světa, kde si je může přečíst úplně kdokoliv. Někdy stačí jen papír a tužka. Jsem to jen já se svými myšlenkami. Když píšu, cítím se naplněně a mám pocit, jako by ze mě všechno postupně odplouvalo. Utřídím si tak v hlavě myšlenky a dokážu se v tom lépe vyznat. Píšu, protože mám co říct. A asi tak umím vyjádřit více než slovy.

7. FOTOGRAFOVÁNÍ
Focení je jedna z mých největších zálib. V podstatě všude, kam jdu, beru foťák a fotím všechno. Nejsem fotografka, jenom mačkám spoušť a ono z toho občas něco vznikne. Už jako malá jsem si ráda prohlížela staré fotky neustále dokola a už tehdy jsem věděla, že fotografie a fotografování bude součást mého života. Zachycuji si tak svět, jak ho vidím já a jaký si přeju, aby byl. Není to o foťáku (i když ano, taky to hraje určitou roli), jako spíš o citu, dobrém oku a představivosti. Přiznávám, že se pořádně ani nevyznám ve všech pojmech a nastavení, řídím se prostě podle toho, jak to vnímám a cítím. Fotkami se dá toho hrozně moc ukázat a vyjádřit a to je právě to, co mě na tom tak baví a co se mi na tom tak líbí.

8. PRÁCE
Ačkoliv opravdu nemám ráda lidi a vyhýbám se jim, seč můžu, a chodím domu unavená, mám zničená záda a často se nemůžu hýbat a neustále mám křeče v rukách, tak nějak jsem zjistila, že bych bez své práce celý život nevydržela. Když mám nějaké volno a pak přijdu do práce, sice si říkám, jaký je to opruz, ale když si zase zvyknu, uvědomím si, jak mě to baví. A i když bych stokrát radši byla někde v lese, v kině, v posteli, beru svou práci jako něco, co dělám s radostí, ne kvůli penězům. Neříkám, že bych třeba ráda nedělala i něco jiného, ale když je dobrý den a nenarazím na žádné blbce, chodím tam i s radostí. Jeden z nejlepších pocitů je, když máte fakt dobrý dojem ze své práce. A lidé to ocení.

9. CESTOVÁNÍ
Mým největším životním snem je asi procestovat svět. Vzít batoh a vydat se vstříc Zemi neznámo kam. Našla jsem v tom asi smysl mého života. Sice mám ráda svůj klid a nejsem zrovna akční člověk, nicméně bych nevydržela celý život na jednom místě. Já vím, že se nepodívám všude, ale stále věřím, že se jednou podívám tam, kam chci. Ať na vlastní pěst, nebo s někým. Cestuju s láskou. A nenechám se zastavit.

10. SEBE
Sice se nesnáším, mám pocit, že jsem zbytečná a k ničemu a kdybych tu nebyla, nic by se nezměnilo, nicméně někdy jsem ráda za to, že jsem, kdo jsem a že se mám. Líbí se mi moje názory a myslím si, že mi to myslí. Mám svůj směr a styl (teď nemyslím v oblékání, prosím vás, ano) a jdu si svou vlastní cestou. Vlastně bych doopravdy nechtěla být někým jiným, i když o tom častokrát přemýšlím. Někdy opravdu potřebuji být se sebou. Být sám sebou totiž úplně stačí.

11. VZDĚLÁNÍ
Ano, tak neskutečně moc jsem se těšila, až udělám maturitu a školu budu mít z krku. A je to super, vážně, do školy už by mě nikdo nedostal, ale po určitém vzdělání a vědomostech dychtím stále. Školu jsem neměla ráda, protože jsem se učila to, co jsem musela a co mi kdo nakázal, teď se ale můžu vzdělávat a věnovat tomu, co mě opravdu baví a zajímá a co mi k něčemu bude a třeba to i v životě využiju. Já totiž strašně nerada dělám zbytečné věci. A jdu si za tím, co má smysl.

12. VZPOMÍNKY
Přesto, že většina mých vzpomínek není hezkých a spíše bych je hlavy potřebovala vymazat, najdou se i takové, které si uchovávám v paměti jako dar a když si je pak přehrávám, dokážou mi zlepšit den. Nejraději vzpomínám na dětství, kdy bylo ještě všechno tak, jak má, nic jsem neřešila a nic mě netrápilo. Přišlo mi, že na světě je fajn a že život bude něco, co mě bude bavit. Pak taky na určité lidi a zvířata. Na babičku, dědu, na češtinářku ze základní školy, na mého nejlepšího kamaráda, na H2, na Aničku, na Míšu, Huga a Kubíčka… Je důležité, mít vzpomínky. Vzpomínky vytváří náš život.

13. UMĚNÍ
Ať už malířství, divadlo, literatura, film, hudba, fotografie, architektura... Baví mě poznávat jeho dějiny, různé formy, kultury a taky umění sama tvořit (no, nebo se o to alespoň pokoušet). Je to o tvořivosti, individualitě a originalitě jedince. Moje duše má k umění opravdu blízko. Když jsem se rozhodovala, kam na střední školu, zvažovala jsem i nějakou uměleckou nebo grafickou. Hrozně mě baví třeba romantismus a secese, mými velkými oblíbenci ze všech kategorií jsou například Mucha, Mácha, Dalí, Einaudi...

14. POHÁDKY
Odjakživa jsem milovala pohádky. Bohužel teď už vím, že v životě to takto nechodí. Ale tím víc je mám ráda a ráda se k nim uchyluji, jelikož mám jistotu, že to vždy dobře dopadne. V pohádkách je vše tak, jak má být a já mám pocit, že aspoň něco je správně. Nikdy jsem nechtěla být princezna nebo žít na zámku, ale chtěla bych zažít ten moment, kdy dobro vítězí nad zlem a žili šťastně až do smrti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ter. | Web | 11. června 2016 v 13:33 | Reagovat

Ty jsi totiž hrozně inteligentní člověk, co to má v hlavě srovnané, a já hrozně ráda vidím, že to o sobě víš a nepotlačuješ to. Nějakým způsobem mi tenhle "bez čeho nedokážu žít" článek nevadí, na rozdíl od většiny ostatních, ba právě naopak. Působí tak přirozeně a nenuceně, že mě těšilo si ho i přes jeho délku přečíst. :-) Zvlášť mě potěšil odstavec o vzdělání. Dneska to není jen o titulech.

2 Lauralex | Web | 12. června 2016 v 13:13 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, já si moc vážím, že ke mně chodíš. :) Mě zase těšilo, ho psát. :)

3 steel32 | Web | 17. června 2016 v 18:15 | Reagovat

mám to hodně podobně, ale nejvíc souhlasím s tím vzděláváním.
ono to vzdělávání ve škole a vzdělávání všeobecně je úplně něco jinýho :D

4 Łucie. | Web | 17. června 2016 v 19:02 | Reagovat

Ve většině věcí se shodujeme. Kromě knih a kreslení. Na kreslení jsem celkem anti talent :-)

5 sakay | Web | 17. června 2016 v 19:43 | Reagovat

kreativita, umění, láska :)) ta je nejvíc... hezký článek :) a ty pohádky :3 vždycky se u nich usmívám a mám dobrou náladu

6 Lauralex | Web | 17. června 2016 v 22:07 | Reagovat

[4]: Jak říkám, člověk nemusí umět kreslit, aby mohl kreslit.

[5]: Děkuju. Člověk není nikdy moc starý na pohádky. :)

7 Heaven | Web | 18. června 2016 v 16:13 | Reagovat

Přesně tak - bez hudby nedokážu existovat! Znám dost mých vrstevníků, kteří ani hudbu neposlouchají, nemají oblíbený interprety ani písně... nechápu je, fakt ne. Jinak se vzbytkem taky vesměs souhlasím :) Krásně jsi to napsala :)

8 Michelle | Web | 19. června 2016 v 22:41 | Reagovat

Většinu věcí máme společnou.Život bez hudby si vůbec neumím představit. Máme i podobný vkus :).
A pravdu máš i s tou láskou. Mám to stejně a i podle mě má láska mnoho podob. Jednou jsem četla trilogii Delirium a to byl dystopický svět, kde byla láska lidem "odebíraná z těla". Prostě jsi v 18 prošla takovou procedurou a potom jsi necítila lásku. A krom toho tam byla zakázaná některá (většina) hudba. Vůbec si to neumím představit a myslím že bez lásky by byl náš svět ztracený stejně jako ten jejich.
Stejně jsem na tom i s knihami, miluju ten pocit, když si koupím nebo půjčím novou knihu a jen čtu. Miluju, že mě knihy vezmou do jiných míst a světů. Je to jako cestování i do zemí, které neexistujou. A skoro zadarmo.
Skvělý článek :) Je to fakt dobře napsané, některé ty věci jsi popsala naprosto perfektně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.