Ne, vopravdu nemám pocit, že to je nějaká katastrofa, když mi skončily prázdniny, jen asi umřu. Ráno nebylo tak strašný, jak jsem čekala, ale vstávat v půl pátý, to je krutý kdykoliv a kdekoliv. A bylo to o to krutější, že jsem se celou noc budila. Spát jsem šla v půl jedenáctý, usnula jsem v jedenáct, nevim to, ale naposled si pamatuju, že bylo na hodinách za pět minut jedenáct, vzbudila jsem se o půlnoci, v půl druhý, ve čtvrt na čtyři, něco před půl pátou a už jsem jenom čekala, až ten houkající sviňák zazvoní. Ani nevim, jak jsem se dostala do koupelny, ale nemám to tam po ránu ráda.
Rozsvítila jsem si v pokoji lampičku s tím, že to bráchu určitě vzbudí, jelikož to září jako prase, a mně to zlepší náladu. Zjistila jsem, po tejdnu flákání, kdy jsem šla, jak jsem vstala, že nemám skoro žádnej mejkap. Rozstříhla jsem lahvičku, abych se dostala na dno a mohla si s tím zkreativnit ksicht, ale vylítlo to na moje nejoblíbenější černý tričko, skříň a televizi. To, co se dalo ještě použít, přišlo na můj ksicht, sbalila jsem si svačinu, oblíkla na sebe tři vrstvy - tričko jsem si nepřevlíkala, stejně neni vidět - o kterejch jsem si myslela, že na nula stupňů budou mít účinek, a v šest stepovala na zastávce s dalšíma patnácti lidma, který tam obvykle nebejvaj, než dorazí T. T přijela kupodivu včas, ale byla v pohodě, namalovaná, měla všechny věci, tak nevim, asi se jí dobře vstávalo. Za celou cestu jsme si vlastně nic neřekly, protože T má sluchátka a neslyší mě, tak do ní nechci každejch deset minut šťouchat a vyprávět jí o svých problitých prázdninách a pročteným víkendu. Stála jsem u chlápka, kterej s náma jezdí vždycky a ať je jakýkoliv počasí, má vždycky tričko s límečkem a kraťasy, vždycky. Poslouchala jsem jeho záživnej rozhovor s nějakou babkou, kterou chtěl pustit sednout, ale ona že né. Občas jsem se musela smát a dát oči v sloup, někdy mi přijde, že mám víc rozumu než oni.
Už z dálky jsem viděla Milču, která se upravovala před zrcadlem (což je jedna z nejvtipnějších věcí, co jsem kdy viděla), byla jako pěst na voko, protože v půl sedmý ráno je ještě tma a my musíme svítit a nemáme závěsy. Zmizel mi jeden klíč od skříňky; asi nám všem, co máme dva, jeden vzali, po tom, co je všichni podezřele ztratili v jednom tejdnu, takže teď ho asi ztratim já, protože dva byly jistota. Uvítala bych, kdyby mi spíš vyměnili oranžovou nálepku za zelenou, která mi upadla, oranžovou nesnášim. K mi hned, jak mě viděla chválila vlasy, a já na ni čučela jak na ledního medvěda na pláži, ale pak mi došlo, že celej tejden, od kdy je mám, nebyla ve škole. Líbí se všem; se nedivím, vypadaj úžasně. Ráno se sice máme převlíkat vedle, ne v kuchyňce, ale když si to oblečení v pondělí přinesu a mám ho u sebe, tak se samosebou převlíknu v teple. Učitelka ani nenadávala. Málem jsem sebou sekla, když se mi zamotala hlava, která se mi motá od soboty a vůbec je mi tak nějak divně, doufám, že to nikdo, kromě T, která mě tak nějak chytla, neviděl. Tipuju, že by tam hned kolovaly řeči, že jsem těhotná, či tak něco. No, já zrovna.
Na probuzení jsme naladily rádio, ale probudil nás spíš nával chlapů, kterej přišel ani ne deset minut po sedmý. Přesně jsem věděla, že se nezastavim, ale aspoň to rychlejc uteklo. Během pěti minut, co jsem byla na záchodě, přišli snad všichni chlapi z okolí. Jeden byl docela nemilej a když mě viděl, tak mi podrážděně oznámil, ať děláme, ať to jde pěkně od ruky, tak jsem mu podrážděně řekla, že nejsou volný křesla, ať si laskavě zase sedne a počká si. Při stříhání šla kolem Bártová a zubila se na mě, nevim, jestli proto, abych se smála, protože jí nesnášim a zásadně se na ní, s ní ani u ní nesměju, když mám odpolední, a ona furt chce, abych mluvila a smála se, nebo proto, že pozorovala moje nový vlasy. Vydělala jsem si třicet korun, to se mi hodilo na dárek pro matku, ale nakonec ne.
Během volný hodiny, než se můžeme převlíknout, dřepíme v kuchyňce a paříme všemožný hry na svejch mobilech, iphonech a notebookách. Dorazila Jůla z odpolední z áčka se svym obědem. Začala si stěžovat, že má v talíři žampiony, který tam nemají bejt. Aby se nerozpustila. L hodila tyčinku po holkách a jí přistál v talíři drobek a hned začala vyšilovat, jak nevim co, že chce peníze a nový žrádlo, nebo to řekne učitelce. Myslela jsem si to, jo, jsem mezi malejma dětma. Po jejím volování se L zvedla a vyndala peněženku ze skříňky, tak jí říkám, jestli si ze mě dělá prdel, ať jí nic nedává. Skoro jsem jí to vyrazila z ruky. Mluvilo se o tom celou zbývající dobu, než jsme šly domu. Ze stěhování z kuchyňky vedle ještě vim, že začala bulet a prej dělala hrozný scény a požadovala odchod domů. Vůbec jsem to nepobírala, psycho. Maskot naší třídy je žampion nebo tyčinka.
Stavily jsme se s T v lékárně pro aknáč, kde jsme udělaly takovej bugr a všichni se po nás otáčely, že jsem už fakt čekala jen na to, až vypadnem. Nemohla jsem si pomoct, furt jsem přemešlela, že dám matce k svátku sirup na kašel nebo všiven, no a nebo jí utrhnu letáček. Prošly jsme to kolem Beránku, ale já musela chvátat domu, protože strýc, kterej tam je denně, volal T do školy a chtěl se mi omlouvat, toho se ušetřim.
Měla jsem v plánu jít spát, ale musela jsem matce k svátku vyrobit aspoň něco a potřebovala k tomu nějaký obrázky. Přání jí musí stačit. Amen, matko.
Vždycky odpočítávám, kolik hodin mi zbejvá, než budu vstávat. No, radši to počítat nebudu.
Jsem zvědavá, kolik lidí to přečte, ale co na tom.
Taky jsem se z neděle na pondělí budila. Mám to tak vždycky, ať jsou prázdniny, nebo ne.