15. února 2012 v 20:00 | Lauralex
|
Víckrát v životě odmítám vstávat z postele, když mě
CH objímá a má prej nejhezčí zadek. To jsem vždycky strašně chtěla, mít prázdniny a blejt. Do půl druhý jsem se převalovala v posteli, jak velryba na pláži, a ne že by mě to zrovna bavilo. Netušila jsem, že to bude mít následky. Kdybych si v přesvědčení, že jsem z toho celodenního datlování do klávesnice vysílená a hned usnu, nenechala Poslední píseň na stole, nebo mi jí brácha podal, když jsem ho prosila, tak si vlezu pod peřinu a čtu za svitu mobilu. Coby kdyby.
Musim si dávat sakra majzla, co vám vlastně píšu, protože mám zase zablokovanou páteř a bolest vystřeluje až do hlavy, tudíž mi to možná zatemňuje mozek. To by se líbilo H. Vždycky, když jsem se na něj otáčela, musela jsem celým tělem, a on se tomu strašně smál. Byl roztomilej. Chybí mi. Možná z tý bolesti je mi blbě. Jó, to bude vono. S H by mi určitě bylo líp. S kterým vlastně ...asi s obouma no. Měla bych to nějak rozlišovat, třeba H1 a H2 (sama nebudu vědět, kterej je kterej, ale vy taky ne; to já jen tak na vysvětlení, že jsou dva). Když jsme u těch H, napadlo mě, včera byl ten Valentájn. Byla romantika, jen já a já. Hahaha. Ne, tak já to neřeším, jednak proto, že se mě to netýká a jednak proto, že mi to přijde jako krávovina.
Táta mi na dnešek uvařil moje nejoblíbenější špagety. Blbě neblbě, nažrala jsem se. Akorát když jsem otevřela misku se sýrem, s tim smradlavým, nevim, jak se tomu nadává, tak jsem si málem nablila do talíře (snažila jsem se to napsat nějak jinak, ale to nešlo). Vykydla jsem omáčku na koberec; když já to s těma novejma miskama prostě neumim. Ale umim skvěle maskovat, takže jsem vlastně nic nevykydla.
Už to vidím jen na televizi, knížku a doufám, že dneska usnu. Upřímně doufám a budu usínat s přáním, aby se mi zdál ten sen.
Jo,
tady někdo soutěží s mým obrázkem. Jako dobře no. Co tohle je za lidi. Já jsem už delší dobu pozorovala, že mám u oka vrásky, ale že jsem babička, to jsem nevěděla. Třeba vyhraje, holka.
Já valentýna neslavím, jinak ti to docela závidím, jak jsi doma a nemusíš chodit do školy :-D