Chtěla jsem si večer číst Poslední píseň, ale tuhle závisláckou činnost nikdo z mé rodiny nechápe, byla jsem tudíž donucena jít spát. Zdálo se mi nevim co, ale v půl čtvrtý jsem sebou škubla a probudila se. Začala jsem pociťovat, že ten litr čaje, kterej jsem vypila pár minut před ulehnutím do postele, to ve mně celou noc nemůže vydržet, ať chci nebo nechci, to si z hodin přírodopisu ze základky pamatuju, i když jsem spíš vnímala krásný oči H než orgány lidskýho těla. Asi pět minut jsem přemejšlela, jestli se mi fakt chce čůrat nebo ne, protože jen tak šalala zbytečně tou tmavou chodbou chodit nebudu, to bych se taky mohla pochcat v tý chodbě. Zkontrolovala jsem mobil, jestli si D mojí esemesku na dobrý ráno nepřečetla už večer, protože to by byl trapas, a pak už nevim o světě.
Vehementně jsem si plánovala, nebo to možná bylo i přání, že nevstanu až odpoledne, ale pokud možno ráno, abych z toho dne něco měla a třeba stihla něco udělat, i když bych maximálně vyžrala půlku lednice, ale když mě brácha v osm vzbudil svým hulákajícím budíkem, z čehož mi málem vyskočil mozek z hlavy, jsem si řekla, že nebudu blázen. Z postele jsem se vyhrabala v jedenáct, když mi přišla esemeska od D, jestli spim. Samozřejmě, že spim.
Ke snídani jsem měla připravenej čaj a když jsem třikrát otevřela a zavřela ledničku, řekla jsem si, co to vlastně dělám, protože v životě nesnídám. V pokoji jsem roztáhla žaluzie, kdyby šla T okolo, aby si nemyslela, že ještě spim, zapnula počítač, koukla se na fejsbuk, kdo zas po mně co chce, a napustila si plnou vanu vařící vody. Nasypala jsem si do ní nějakou skořicovou sůl, i když to vonělo docela nebezpečně, kterou má matka v koupelně nejspíš na výstavu, ale má to ještě tři měsíce trvanlivost. Byla tam napsaný, že koupel má trvat pátnáct až dvacet minut. No, já se tam válela asi hodinu, tak doufám, že se nerozpustim. Málem jsem tam zase usnula, ale vždycky mi to z pokoje zařvalo nossa, nossa, jak na nějaký portugalský párty. Mezitim, co jsem se nahřejvala, se byt proměnil v ledovej palác. Navlíkla jsem na sebe trenky se šnekama, tričko, tu největší a nejteplejší mikinu a objímala topení.
Za celý dva roky se mi ještě nepodařilo nikoho z rodiny přesvědčit, že jako vegetarián neumřu (no, víceméně mi to bylo zakázáno), takže k obědu jsem měla schovaný maso a brambory s nějakou hnusnou zeleninou a odpornýma houbama. Za půl hodiny jsem jedla koláč. Po obědě jsem si umyla svoje rudý háro, jelikož jsem vypadala jak Mánička na farmě, přestože vohejbat se po jídle není to nejchytřejší a kurevsky se mi nechtělo. Všimla jsem si, že je pode mnou trochu kaluž, tak jsem to chtěla vytřít, abych si nenabila tlamu, až si pozdějc půjdu umejvat ruce. Jakože matka je posedlá úklidem, nenašla jsem žádnej hadr na podlahu a použila nějakou hnědou látku. Domnívám se, že to byl tátův hadr na rybičky. Ale čistil je včera, tak to snad ani nezjistí.
Od půl čtvrtý už jsem jenom tady a závislácky si vybírám knížky, který musim přečíst. V šest přišel táta, uvařil mi polívku, kterou si dám, až tohle dopíšu, jinak chcípnu hlady. Teď nějak by měla dorazit matka, která mě zaručeně něčim nasere nebo najde něco, co jsem mohla udělat, když se celej den válím doma, a neudělala jsem to. Akorát se jí vysměju do ksichtu. Večír se možná kouknu na Kriminálku Anděl, protože ten Švehlík prostě vypadá dobře a zbořim zdi, až se budu smát u Partičky. Zejtra s lehárem pokračuju!
taky od září budu studovat samotnou literaturu :D .. sice občas tam bude i nějaká ta mluvnice, ale i tak to snad bude v pohodě :)