Landon a Jamie

12. března 2017 v 19:00 | Lauralex |  Výplody kreativity
Jelikož, upřímně, nestíhám, a aby to tu neumíralo, vzpomněla jsem si, že mám od Vánoc nový obraz. Sice jsem měla v plánu malovat někoho jiného, ale zjistila jsem, že ta plátna jsou prostě moc malá a úzká (nebo já jenom moc zvětšuju a roztahuju), ale vůbec to nevadilo, protože jsem měla v záloze ještě jedny siluety, které jsem jednou taky chtěla namalovat, jen jsem to trochu odkládala, jelikož vždy kreslím pouze černou a tohle bylo "barevné". Je to poprvé, kdy jsem používala barvy, a samotnou mě překvapilo, jak dobře je umím smíchat, haha. To jsem u malířů vždy obdivovala, jak z několika barev dokážou vytvořit tolik odstínů a podtónů.

Nevím, jestli poznáte, o koho jde, asi málokdo, ale radši to napíšu. Je to Jamie a Landon z filmu Dlouhá cesta, z jednoho z mých úplně nejoblíbenějších filmů.

 

Přečteno #1

9. února 2017 v 20:50 | Lauralex |  Knihotéka
S příchodem nového roku se mi nashromáždilo nejen plno nových, ale i přečtených knih, a proto jsem se rozhodla začít psát takovou sérii, kde se vždy zmíním o několika knihách, které jsem za poslední dobu přečetla. Jednak nemám čas psát recenzi na každou knihu zvlášť a potom mi to takto i víc vyhovuje. Přijde mi lepší se stručně zmínit o několika knihách, než zdlouhavě a obsáhle popisovat každou jednotlivě. A myslím, že to bude víc vyhovovat i vám, čtenářům. Nebude to pravidelně, ačkoliv se snažím číst v každé volné chvíli, někdy přečtu za měsíc knih deset, jindy jednu. Vždy, jednou za čas, dám dohromady knihy, které jsem za uplynulý čas přečetla a o kterých bych se ráda zmínila.

VŠECHNO, ÚPLNĚ VŠECHNO


V určitých stavech a svých životních recidivách se uchyluji ke knihám skrze svou momentální situaci, náladu, rozpoložení a bod, ve kterém se v životě nacházím. Teď jsem zrovna byla alergická na svět. A asi jsem potřebovala prorazit tu svou bublinu, do které jsem se schovala pro mé zlomené srdce.

Připomínalo mi to až moc jeden známý příběh. Ten můj. Můžu sice chodit ven, ale mám svůj vlastní uzavřený svět - v hlavě. A to je možná ještě horší. Je to totiž úplně všechno tady a teď. Život znamená mnohem víc, než jen být naživu. A možná že v té knize hledám až moc ze sebe. Protože některé věci přes to všechno předpovědět můžeme. Třeba to, že se zamiluju. A téměř jisté taky bylo, že to bude katastrofa.

Kniha mě zaujala předně proto, že apelovala na Všechny malé zázraky, která mnou zcela otřásla. Z tohoto pohledu jsem mírně zklamaná, protože jí nesahá ani po kotníky, ale na druhou stranu je to tu vzato z úplně jiné strany a jiným způsobem. A s tím jsem počítala. Vlastně jsem v to doufala. Není to sice úplně ten příběh, který se vryje pod kůži, nicméně mě to pohltilo a našla jsem v tom aspoň něco z toho, co jsem asi jako uspokojení potřebovala. Je to nevšední, originální a neotřelé, to tomu prostě nemůžu upřít. Byla jsem napnutá, co bude dál a párkrát jsem měla nutkání, podívat se na konec. Naštěstí jsem to neudělala. Ale hlavně! Ačkoliv to skončilo tak nějak najednou a možná moc rychle, ten konec jsem opravdu nečekala - a to je to, co dělá dobrou knihu dobrou knihou.