na Blog.cz

Ne, vopravdu nemám pocit, že to je nějaká katastrofa, když mi skončily prázdniny, jen asi umřu. Ráno nebylo tak strašný, jak jsem čekala, ale vstávat v půl pátý, to je krutý kdykoliv a kdekoliv. A bylo to o to krutější, že jsem se celou noc budila. Spát jsem šla v půl jedenáctý, usnula jsem v jedenáct, nevim to, ale naposled si pamatuju, že bylo na hodinách za pět minut jedenáct, vzbudila jsem se o půlnoci, v půl druhý, ve čtvrt na čtyři, něco před půl pátou a už jsem jenom čekala, až ten houkající sviňák zazvoní. Ani nevim, jak jsem se dostala do koupelny, ale nemám to tam po ránu ráda.

Rozsvítila jsem si v pokoji lampičku s tím, že to bráchu určitě vzbudí, jelikož to září jako prase, a mně to zlepší náladu. Zjistila jsem, po tejdnu flákání, kdy jsem šla, jak jsem vstala, že nemám skoro žádnej mejkap. Rozstříhla jsem lahvičku, abych se dostala na dno a mohla si s tím zkreativnit ksicht, ale vylítlo to na moje nejoblíbenější černý tričko, skříň a televizi. To, co se dalo ještě použít, přišlo na můj ksicht, sbalila jsem si svačinu, oblíkla na sebe tři vrstvy - tričko jsem si nepřevlíkala, stejně neni vidět - o kterejch jsem si myslela, že na nula stupňů budou mít účinek, a v šest stepovala na zastávce s dalšíma patnácti lidma, který tam obvykle nebejvaj, než dorazí T. T přijela kupodivu včas, ale byla v pohodě, namalovaná, měla všechny věci, tak nevim, asi se jí dobře vstávalo. Za celou cestu jsme si vlastně nic neřekly, protože T má sluchátka a neslyší mě, tak do ní nechci každejch deset minut šťouchat a vyprávět jí o svých problitých prázdninách a pročteným víkendu. Stála jsem u chlápka, kterej s náma jezdí vždycky a ať je jakýkoliv počasí, má vždycky tričko s límečkem a kraťasy, vždycky. Poslouchala jsem jeho záživnej rozhovor s nějakou babkou, kterou chtěl pustit sednout, ale ona že né. Občas jsem se musela smát a dát oči v sloup, někdy mi přijde, že mám víc rozumu než oni.

Už z dálky jsem viděla Milču, která se upravovala před zrcadlem (což je jedna z nejvtipnějších věcí, co jsem kdy viděla), byla jako pěst na voko, protože v půl sedmý ráno je ještě tma a my musíme svítit a nemáme závěsy. Zmizel mi jeden klíč od skříňky; asi nám všem, co máme dva, jeden vzali, po tom, co je všichni podezřele ztratili v jednom tejdnu, takže teď ho asi ztratim já, protože dva byly jistota. Uvítala bych, kdyby mi spíš vyměnili oranžovou nálepku za zelenou, která mi upadla, oranžovou nesnášim. K mi hned, jak mě viděla chválila vlasy, a já na ni čučela jak na ledního medvěda na pláži, ale pak mi došlo, že celej tejden, od kdy je mám, nebyla ve škole. Líbí se všem; se nedivím, vypadaj úžasně. Ráno se sice máme převlíkat vedle, ne v kuchyňce, ale když si to oblečení v pondělí přinesu a mám ho u sebe, tak se samosebou převlíknu v teple. Učitelka ani nenadávala. Málem jsem sebou sekla, když se mi zamotala hlava, která se mi motá od soboty a vůbec je mi tak nějak divně, doufám, že to nikdo, kromě T, která mě tak nějak chytla, neviděl. Tipuju, že by tam hned kolovaly řeči, že jsem těhotná, či tak něco. No, já zrovna.

Na probuzení jsme naladily rádio, ale probudil nás spíš nával chlapů, kterej přišel ani ne deset minut po sedmý. Přesně jsem věděla, že se nezastavim, ale aspoň to rychlejc uteklo. Během pěti minut, co jsem byla na záchodě, přišli snad všichni chlapi z okolí. Jeden byl docela nemilej a když mě viděl, tak mi podrážděně oznámil, ať děláme, ať to jde pěkně od ruky, tak jsem mu podrážděně řekla, že nejsou volný křesla, ať si laskavě zase sedne a počká si. Při stříhání šla kolem Bártová a zubila se na mě, nevim, jestli proto, abych se smála, protože jí nesnášim a zásadně se na ní, s ní ani u ní nesměju, když mám odpolední, a ona furt chce, abych mluvila a smála se, nebo proto, že pozorovala moje nový vlasy. Vydělala jsem si třicet korun, to se mi hodilo na dárek pro matku, ale nakonec ne.

Během volný hodiny, než se můžeme převlíknout, dřepíme v kuchyňce a paříme všemožný hry na svejch mobilech, iphonech a notebookách. Dorazila Jůla z odpolední z áčka se svym obědem. Začala si stěžovat, že má v talíři žampiony, který tam nemají bejt. Aby se nerozpustila. L hodila tyčinku po holkách a jí přistál v talíři drobek a hned začala vyšilovat, jak nevim co, že chce peníze a nový žrádlo, nebo to řekne učitelce. Myslela jsem si to, jo, jsem mezi malejma dětma. Po jejím volování se L zvedla a vyndala peněženku ze skříňky, tak jí říkám, jestli si ze mě dělá prdel, ať jí nic nedává. Skoro jsem jí to vyrazila z ruky. Mluvilo se o tom celou zbývající dobu, než jsme šly domu. Ze stěhování z kuchyňky vedle ještě vim, že začala bulet a prej dělala hrozný scény a požadovala odchod domů. Vůbec jsem to nepobírala, psycho. Maskot naší třídy je žampion nebo tyčinka.

Stavily jsme se s T v lékárně pro aknáč, kde jsme udělaly takovej bugr a všichni se po nás otáčely, že jsem už fakt čekala jen na to, až vypadnem. Nemohla jsem si pomoct, furt jsem přemešlela, že dám matce k svátku sirup na kašel nebo všiven, no a nebo jí utrhnu letáček. Prošly jsme to kolem Beránku, ale já musela chvátat domu, protože strýc, kterej tam je denně, volal T do školy a chtěl se mi omlouvat, toho se ušetřim.

Měla jsem v plánu jít spát, ale musela jsem matce k svátku vyrobit aspoň něco a potřebovala k tomu nějaký obrázky. Přání jí musí stačit. Amen, matko.

Vždycky odpočítávám, kolik hodin mi zbejvá, než budu vstávat. No, radši to počítat nebudu.

Jsem zvědavá, kolik lidí to přečte, ale co na tom.

Víckrát v životě odmítám vstávat z postele, když mě CH objímá a má prej nejhezčí zadek. To jsem vždycky strašně chtěla, mít prázdniny a blejt. Do půl druhý jsem se převalovala v posteli, jak velryba na pláži, a ne že by mě to zrovna bavilo. Netušila jsem, že to bude mít následky. Kdybych si v přesvědčení, že jsem z toho celodenního datlování do klávesnice vysílená a hned usnu, nenechala Poslední píseň na stole, nebo mi jí brácha podal, když jsem ho prosila, tak si vlezu pod peřinu a čtu za svitu mobilu. Coby kdyby.

Musim si dávat sakra majzla, co vám vlastně píšu, protože mám zase zablokovanou páteř a bolest vystřeluje až do hlavy, tudíž mi to možná zatemňuje mozek. To by se líbilo H. Vždycky, když jsem se na něj otáčela, musela jsem celým tělem, a on se tomu strašně smál. Byl roztomilej. Chybí mi. Možná z tý bolesti je mi blbě. Jó, to bude vono. S H by mi určitě bylo líp. S kterým vlastně ...asi s obouma no. Měla bych to nějak rozlišovat, třeba H1 a H2 (sama nebudu vědět, kterej je kterej, ale vy taky ne; to já jen tak na vysvětlení, že jsou dva). Když jsme u těch H, napadlo mě, včera byl ten Valentájn. Byla romantika, jen já a já. Hahaha. Ne, tak já to neřeším, jednak proto, že se mě to netýká a jednak proto, že mi to přijde jako krávovina.

Táta mi na dnešek uvařil moje nejoblíbenější špagety. Blbě neblbě, nažrala jsem se. Akorát když jsem otevřela misku se sýrem, s tim smradlavým, nevim, jak se tomu nadává, tak jsem si málem nablila do talíře (snažila jsem se to napsat nějak jinak, ale to nešlo). Vykydla jsem omáčku na koberec; když já to s těma novejma miskama prostě neumim. Ale umim skvěle maskovat, takže jsem vlastně nic nevykydla.

Už to vidím jen na televizi, knížku a doufám, že dneska usnu. Upřímně doufám a budu usínat s přáním, aby se mi zdál ten sen.

Jo, tady někdo soutěží s mým obrázkem. Jako dobře no. Co tohle je za lidi. Já jsem už delší dobu pozorovala, že mám u oka vrásky, ale že jsem babička, to jsem nevěděla. Třeba vyhraje, holka.

Chtěla jsem si večer číst Poslední píseň, ale tuhle závisláckou činnost nikdo z mé rodiny nechápe, byla jsem tudíž donucena jít spát. Zdálo se mi nevim co, ale v půl čtvrtý jsem sebou škubla a probudila se. Začala jsem pociťovat, že ten litr čaje, kterej jsem vypila pár minut před ulehnutím do postele, to ve mně celou noc nemůže vydržet, ať chci nebo nechci, to si z hodin přírodopisu ze základky pamatuju, i když jsem spíš vnímala krásný oči H než orgány lidskýho těla. Asi pět minut jsem přemejšlela, jestli se mi fakt chce čůrat nebo ne, protože jen tak šalala zbytečně tou tmavou chodbou chodit nebudu, to bych se taky mohla pochcat v tý chodbě. Zkontrolovala jsem mobil, jestli si D mojí esemesku na dobrý ráno nepřečetla už večer, protože to by byl trapas, a pak už nevim o světě.

Vehementně jsem si plánovala, nebo to možná bylo i přání, že nevstanu až odpoledne, ale pokud možno ráno, abych z toho dne něco měla a třeba stihla něco udělat, i když bych maximálně vyžrala půlku lednice, ale když mě brácha v osm vzbudil svým hulákajícím budíkem, z čehož mi málem vyskočil mozek z hlavy, jsem si řekla, že nebudu blázen. Z postele jsem se vyhrabala v jedenáct, když mi přišla esemeska od D, jestli spim. Samozřejmě, že spim.

Ke snídani jsem měla připravenej čaj a když jsem třikrát otevřela a zavřela ledničku, řekla jsem si, co to vlastně dělám, protože v životě nesnídám. V pokoji jsem roztáhla žaluzie, kdyby šla T okolo, aby si nemyslela, že ještě spim, zapnula počítač, koukla se na fejsbuk, kdo zas po mně co chce, a napustila si plnou vanu vařící vody. Nasypala jsem si do ní nějakou skořicovou sůl, i když to vonělo docela nebezpečně, kterou má matka v koupelně nejspíš na výstavu, ale má to ještě tři měsíce trvanlivost. Byla tam napsaný, že koupel má trvat pátnáct až dvacet minut. No, já se tam válela asi hodinu, tak doufám, že se nerozpustim. Málem jsem tam zase usnula, ale vždycky mi to z pokoje zařvalo nossa, nossa, jak na nějaký portugalský párty. Mezitim, co jsem se nahřejvala, se byt proměnil v ledovej palác. Navlíkla jsem na sebe trenky se šnekama, tričko, tu největší a nejteplejší mikinu a objímala topení.

Za celý dva roky se mi ještě nepodařilo nikoho z rodiny přesvědčit, že jako vegetarián neumřu (no, víceméně mi to bylo zakázáno), takže k obědu jsem měla schovaný maso a brambory s nějakou hnusnou zeleninou a odpornýma houbama. Za půl hodiny jsem jedla koláč. Po obědě jsem si umyla svoje rudý háro, jelikož jsem vypadala jak Mánička na farmě, přestože vohejbat se po jídle není to nejchytřejší a kurevsky se mi nechtělo. Všimla jsem si, že je pode mnou trochu kaluž, tak jsem to chtěla vytřít, abych si nenabila tlamu, až si pozdějc půjdu umejvat ruce. Jakože matka je posedlá úklidem, nenašla jsem žádnej hadr na podlahu a použila nějakou hnědou látku. Domnívám se, že to byl tátův hadr na rybičky. Ale čistil je včera, tak to snad ani nezjistí.

Od půl čtvrtý už jsem jenom tady a závislácky si vybírám knížky, který musim přečíst. V šest přišel táta, uvařil mi polívku, kterou si dám, až tohle dopíšu, jinak chcípnu hlady. Teď nějak by měla dorazit matka, která mě zaručeně něčim nasere nebo najde něco, co jsem mohla udělat, když se celej den válím doma, a neudělala jsem to. Akorát se jí vysměju do ksichtu. Večír se možná kouknu na Kriminálku Anděl, protože ten Švehlík prostě vypadá dobře a zbořim zdi, až se budu smát u Partičky. Zejtra s lehárem pokračuju!